LIDÉ

Umělecký šéf a režisér

Narodila se v roce 1981 v Praze. Režisérka a umělecká šéfka divadla LETÍ. Vystudovala dramaturgii a režii činoherního divadla na pražské DAMU. Už od školy pracovala pro řadu nezávislých divadel, až v roce 2006 zakotvila v Letí, se kterým ji spojuje zejména „vášeň pro nové hry“. Vyzkoušela si i práci v městkých divadlech - např. v Klicperově divadle v Hradci Králové a Slováckém divadle v Uherském Hradišti. Od září 2007 působí na katedře Teorie a kritiky na DAMU. Překládá z angličtiny, zejména současné britské dramatiky. Pro Divadlo LETÍ nastudovala několik scénických skic a řadu inscenací: Holky Elky, Náš malý svět, Bazén (bez vody), Zazděná (Mauerschau), Terminus, Zpověď masochisty a Cvrch. Podílela se také na koprodukční inscenaci s Divadlem Na zábradlí Nebe nepřijímá.

Dramaturg

Narodila se v roce 1980 v Praze. Absolvovala Filozofickou fakultu Masarykovy univerzity v Brně, obor Teorie a dějiny divadla, kde v současné době studuje doktorský program. Působila v několika nezávislých divadlech, spolupracovala např. s Divadlem Disk, Západočeským divadlem Cheb, HaDivadlem, dramaturgicky se podílela na inscenacích např. Originální kabaret Orten-Kafka, Škleb, Polaroidy, Dům o tisíci patrech, Hra o manželství, Top Girls a dalších. Překládá z angličtiny, zejména současnou britskou dramatiku. Hraje na příčnou flétnu, je členkou flétnového kvartetu Syrinx. V Divadle LETÍ se dramaturgicky podílela na řadě scénických skic a na inscenacích LETÍ: Holky Elky, Náš malý svět, Praha Letí, Domeček pro buzničky (u Matky Kapavky), Aupairky, Terminus, Zpověď masochisty, Cvrch a také na koprodukční inscenaci s Divadlem Na zábradlí Nebe nepřijímá.

Šéf provozu a PR

Narodila se v roce 1983 v Praze. Hlavní produkční Divadla LETÍ, tlumočnice a překladatelka. S Divadlem LETÍ spolupracuje od jara 2007. V minulosti se věnovala například produkci tiskových materiálů pro Designblok ´05, vyučovala angličtinu, překládala pro pražskou Galerii Jaroslava Fragnera či Center for Central European Architecture. Simultánně tlumočí z angličtiny pro kina Aero a Světozor (Ozvěny MFFKV, přehlídka Korejského filmu, Festival Bollywood, Self Shooters atd.). Podílela se na festivalu Boskovice jako produkční a dramaturgyně divadelní scény. Od roku 2008 spolupracuje s pražským Fringe festivalem jako produkční a překladatelka. Ve filmu Jana Hřebejka U mě dobrý... se představila v roli Báry. V inscenaci Divadla Letí Aupairky jste ji mohli vidět v roli Zuzky.

Odborný konzultant

Překladatelka, teatroložka, koordinátorka mezinárodní spolupráce v oblasti divadla. Absolventka česko-německého bilingvního gymnázia v Praze Na Pražačce a oboru Divadelní věda na FF UK. Jako překladatelka a teatroložka se specializuje na současné české i zahraniční divadlo, především na současnou německy, španělsky a portugalsky psanou dramatiku. Působí v Institutu umění - Divadelním ústavu a v občanských sdruženích Letí a Transteatral. Seznam přeložených her: Jenny Erpenbeck: Kočky mají sedm životů (Divadelní soubor DAED, A-Studio Rubín, Praha, premiéra 1. 11. 2003, režie Akram Staněk), Elisabeth Wäger: Mango, Igor Bauersima: Factory, Rafael Spregelburd: Argentinský okamžik (scénické čtení, divadlo M.U.T., A-Studio Rubín, Praha, 29. 1. 2004, režie Ján Šimko), Rodrigo García: Prométheus (Činoherní studio, Ústí nad Labem, premiéra 17. 9. 2004, režie David Czesany; vydáno jako svazek řady evropské dramatiky 2. poloviny 20. století, Transteatral, Praha 2010), Torsten Buchsteiner: Hráči, Rafael Spregelburd: Panika (Činoherní studio, Ústí nad Labem, premiéra 25. 11. 2005, režie Ján Šimko), Botho Strauss: Blázen a jeho žena dnes večer v Pancomedii (vydáno jako svazek řady evropské dramatiky 2. poloviny 20. století, Transteatral, Praha 2005), Rainer Werner Fassbinder: Krev na krku kočky (vydáno jako svazek řady evropské dramatiky 2. poloviny 20. století, Transteatral, Praha 2005), Rainald Goetz: Jeff Koons (vydáno jako svazek řady evropské dramatiky 2. poloviny 20. století, Transteatral, Praha 2005), Jaime Chabaud: Božský pastýř Góngora (vydáno jako součást Antologie současného mexického dramatu Pět mexických her, Divadelní ústav, Praha 2005), Falk Richter: Bůh je DJ (Divadlo Letí, Divadlo v Celetné, Praha, premiéra 19. 12. 2005, režie Viktorie Čermáková), Falk Richter: Electronic City (uvedeno jako součást inscenace Nebe nepřijímá, Divadlo Letí, Divadlo Na zábradlí, Praha, premiéra 21. 9. 2010, režie David Czesany), Rafael Spregelburd: Rozvrácený krucifix (vydáno jako svazek edice Latinskoamerická dramatika, Transteatral, Praha 2007), Botho Strauss: Jedna a ta druhá (scénické čtení, Divadlo Letí, 15. 6. 2010, režie Viktorie Čermáková), Daniel Veronese: Ženy snily o koních, Daniel Veronese: Forma, která se rozvíjí, Be, Carlos: Čekanky (scénické čtení, Divadlo Letí, 5. 4. 2010, režie Martina Schlegelová), Sergi Belbel: Mobil, Michel Houellebecq: Elementární částice (německá dramatizace románu), Sergi Belbel: V Toskánsku, David Gieselmann: Plantáž (scénické čtení, Divadlo Letí, 26. 10. 2009, režie Martina Schlegelová), Rodrigo García: Král Lear (vydáno jako svazek řady evropské dramatiky 2. poloviny 20. století, Transteatral, Praha 2010), Rafael Spregelburd: Nechutenství, Hloupost, Panika, Skromnost (vydáno v publikaci Heptalogie Hieronyma Bosche – Heptalógia Hieronyma Boscha, svazek edice Latinskoamerická dramatika, Transteatral – Vlna – Drewo a Srd, Praha - Bratislava 2010), Manuel Puig: Polibek pavoučí ženy, Eduardo Pavlovsky: Maska (vydáno jako 3. svazek edice Latinskoamerická dramatika, Transteatral, Praha 2010).

Finanční manažer a PR

Je studentkou 5. ročníku produkce pražské DAMU (specializace Arts Management & Arts Marketing). Ve své činnosti se věnuje jednak finanční otázce (především fundraisingu), dále pak práci s publikem. Zaměřuje se na frankofonní oblast, v roce 2009/2010 mj. absolvovala stáž na Université Paris 3 – Sorbonne Nouvelle. Spolupracovala s francouzskými festivaly Les Pestacles, O4Vents, Divadlem Odéon v Paříži, v České republice pak v poslední době například s festivaly Vyšehrátky, Letní Letná nebo s Divadlem Na Prádle. Podílí se na projektech, jež mají za cíl přitáhnout (mladou) veřejnost k umění. Působí také jako lektor francouzštiny a tance. S Divadlem Letí spolupracuje od podzimu roku 2010.

PR a propagace

Projektový manažer

Projektový manažer

Grafika a web design

Narodil se v roce 1978. Vystudoval Fakultu architektury v Liberci a v roce 2004 získal bakalářský titul v oboru design na nizozemské Gerrit Rietveld Academy. Řadu let žil a působil v Amsterdamu. www.hrbislav.com

Redaktor

Správce webu

Zvuk

Ve Švandově divadle začínal jako rekvizitář a postupně se vypracoval na zvukaře. Kromě Švandova divadla pracuje pro divadlo Viola nebo pražský Fringe festival. Od roku 2009 spolupracuje s Divadlem Letí.

Světla

S Divadlem Letí spolupracuje od roku 2009.

Herečka

Narodila v Praze 6. září 1979, vystudovala na pražské DAMU, obor činoherní herectví. V období 2003 – 2006 začínala v angažmá Klicperova divadla v Hradci Králové. V letech 2006-2011 hostuje v divadle Na Fidlovačce, Kašpar, Extrém, v Dejvickém divadle a Klicperově divadle v Hradci Králové. Ovládá hru na saxofon, rapuje a díky ročnímu pobytu ve Francii se plynně domluví francouzsky. Tatínek - Mesfin Gedlu - pochází z Etiopie a v Praze vystudoval Vysokou školu zemědělskou, zvládl ale i doktorát z politologie a dnes pracuje v Ústavu mezinárodních vztahův Praze. Maminka je z Ústí nad Orlicí, vystudovala na filozofické fakultě francouzštinu a bohemistiku a nyní žije ve Francii. Kdyby se rodiče vzali, jmenovala by se správně Eliška Mesfin. V současné době ji můžete vidět v inscenaci Divadla Letí Cvrch v roli Cvrčka.

Herečka

Zakládající členka divadla LETÍ. Narozena v roce 1982 v Praze. Vystudovala herectví na Katedře alternativního a loutkového divadla v ročníku Miroslava Krobota. Působila v projektech divadla Alfréd ve dvoře Všechna Jediná, Matapa a 4 dny v pohybu. Spolupracovala na inscenaci Díra ve zdi v Divadle Minor. Zúčastnila se mnoha pohybových workshopů (např. O.Zhukowsky, tříměsíční taneční stáž Lamina Guye). Pro Divadlo Letí přeložila hru O.Muchinové "Letí" z ruštiny. Účastní se menších projektů, jako jsou site specific nebo performance v rámci výtvarných výstav (např.Alén Diviš). Od února bude k vidění v muzikálu "Dáma s kaméliemi" v Ta Fantastice. Hraje a zpívá s kapelou Fekete Seretlek. Role v LETÍ v předchozích sezónách: Babička a Žena na stadiónu (Plastelína), Řekyně (Okamžik!), Nikitova manželka (Pocítění vousů), Libina Ládoňová (Jan za chrta dán); účinkovala v inscenaci Kyslík, v inscenovaných čteních Suita z Terorismu a Politická hra, Coco (Monzun), Šimona (Království), Violoncellistka (Usáma je hrdina), Bára (Praha Letí), Zuzka (Aupairky) a v inscenaci Zazděná/ Mauerschau, jako překladatelka se podílela na inscenaci Letí.

Herečka

Vystudovala Střední ekonomickou školu v Senici (obor ekonomika obchodu a služeb) a JAMU v Brně. Rok po absolvování působila v Divadle 7 a půl. Od roku 1996 byla členkou Činoherního studia v Ústí nad Labem. V Divadle Na zábradlí nastudovala v roce 2001 roli Ženy z agentury v inscenaci Terasa a od ledna 2003 je v DNZ ve stálém angažmá. V současné době ji můžete vidět v inscenaci Divadla Letí Nebe nepřijímá.

Herec

Zakládající člen divadla LETÍ. Narozen v roce 1981 v Mostě. Vystudoval herectví na Katedře alternativního a loutkového divadla v ročníku Miroslava Krobota. Hostoval v Divadle Komedie v inscenaci Kanibalové, v Národním divadle v Praze v inscenaci Vladařka Závist aneb zahradníkův pes, v Městském divadle v Mostě v inscenaci Sladké tajemství a v Divadle v Řeznické v inscenacích Tulení žena. V současné době hostuje v Dejvickém divadle v inscenacích Hamlet a Idiot, v Klicperově divadle v Hradci Králové v inscenaci Panna Orleánská a v Divadle Disk v inscenaci Konec masopustu. Je oddaným členem kapely Legendary Buccaneers of Ropekarion. Role v LETÍ v předchozích sezónách: Maxim (Plastelína), Funebrák a další role (Okamžik!), bratr Kamazov a Valéra Laďuškin (Pocítění vousů), Hraboň Byd (Jan za chrta dán); účinkoval v inscenaci Kyslík a v inscenovaném čtení Politická hra. Lev (Dva bratři), DJ Fujavice (Letí), On (Bůh je DJ), Gary (Usáma je hrdina), Ray (Náš malý svět), Honza (Praha Letí), Kovář (Na Věky), Kedger a Charlie (Domeček pro buzničky /u Matky Kapavky/). V současné době ho můžete v Divadle LETÍ vidět v rolích: On (Terminus), více postav (Zpověď masochisty), Cvrček (Cvrch) a v inscenaci Nebe nepřijímá.

Herečka

Vystudovala herectví na DAMU, po dlouholetém působení v Divadle S. K. Neumanna (Divadlo pod Palmovkou) a krátkém angažmá v divadle Komedie nastoupila v roce 1996 do Divadla Na zábradlí. V letech 1999-2004 byla členkou divadla Komedie a posléze Rokoka. Od června 2004 pracuje opět v DNZ. Autorsky i jako herečka spoluvytvářela dění progresivního studia Rubín. Nedílnou součásti jejího uměleckého působení je spolupráce s rozhlasem, filmem (Už zase skáču přes kaluže, Páni kluci, Návrat idiota) a televizí (seriál Redakce). Autorsky pro Divadlo Na zábradlí připravila večer z textů G. Greena "Smíme si vypůjčit Vašeho manžela?" a přeložila hru B. Friela Afterplay. V současnosti ji můžete vidět v inscenaci Divadla LETÍ Nebe nepřijímá (role Bekyně mnišky, Chór).

Herec

Vystudoval herectví na pražské DAMU. Mimo školních představení v DISKu účinkoval v Divadle Na Vinohradech a CD-94. Angažován byl krátce v divadle Rokoko a v Divadle Na Vinohradech. Od září 2004 je členem hereckého souboru Divadla Na zábradlí. V rámci Letních shakespearovských slavností ztvárnil roli Romea, hrál ve filmech Bolero, Silný kafe a Duše jako kaviár. Ladislava Hampla můžete v současné době vidět v inscenaci Divadla Letí Nebe nepřijímá. V inscenaci Divadla LETÍ Nebe nepřijímá ho můžete vidět v rolích Labinskiho, Tournérea a Chóru.

Herečka

Narodila se 10.5.1969 a pochází z Rožnova pod Radhoštěm. Vystudovala SEŚ ve Valašském Meziříčí. Začínala v Divadle "M" v Českých Budějovicích v roce 1993 o dva roky později přestoupila do Klicperova divadla v Hradci Králové, kde setrvala 13. sezón. Nyní je již čtvrtým rokem na volné noze a hostuje v Divadle v Celetné, v Národním divadle, na Nové scéně a v divadle Letí. Momentálně ji můžete vidět ve hře Komunismus a Don Juan v Soho (Celetná), Terminus (Letí), Poslední oheň (Nová scéna), Žebrácká opera (Národní divadlo) a Cvrch (Divadlo Komedie, Letí). Spolupracuje také s Letními shakespearovskými slavnostmi - Komedie omylů. zdroj: Divadlo Palace

Herec

Po absolvování studia herectví na DAMU se stal členem souboru Národního divadla. Poté byl v angažmá v Dejvickém divadle. V roce 1998 hostoval v Divadle Na zábradlí v inscenaci Petra Lébla Plukovník Pták (1998), od podzimu 2002 je stálým členem uměleckého souboru DNZ. Od 1. ledna 2007 je členem Umělecké rady Divadla Na zábradlí. V inscenaci Divadla LETÍ Nebe nepřijímá ho můžete vidět v roli Kollera a Chóru.

Herec

Po maturitě na gymnáziu vystudoval Pedagogickou fakultu Ostravské univerzity (2001-05). V roce 2004 začal navštěvovat herecký ateliér Václava Martince, který mu nabídl hostování v Malém vinohradském divadle (hrál zde Mefista ve Faustovi, Číšníka v Sartrově S vyloučením veřejnosti). V letech 2005-08 vystudoval Vyšší odbornou školu hereckou v Praze (absolventské role: Kabaretiér v Kabaretu, Snílek v Bílých nocích, Ubaldo ve hře Tři v tom). Už během studií hostoval v menších rolích v Národním divadle a v Divadle Na prádle (např. jedna z hlavních rolí v inscenaci Zima). V sezoně 2008-09 začal spolupracovat s Divadlem Alfréd ve dvoře (hlavní role ve Zlatém Divišovi) a zejména s Divadlem Letí (Princezna Serafína a Phil v Domečku pro buzničky, Péťa v Aupairkách, účast na scénických čteních projektu 8@8; v současné době ho můžete vidět jako Pana M. ve Zpovědi masochisty, Winniho ve Cvrchu a v inscenaci Nebe Nepřijímá). V mezinárodním Divadle Meteorit v Bratislavě nastudoval v téže sezoně titulní roli Richarda III. Jak už bylo zmíněno, zahrál si i v Národním divadle - ztvárnil roli Vojáka ve Šrámkových Zvonech (2006) a Strobacha ve Štechově Davidu a Goliášovi (2007). Účinkuje v televizních inscenacích a seriálech (např. Ulice).

Herec

Filmový a divadelní herec. V Divadle Letí ho můžete vidět v inscenaci Cvrch v roli Cvrčka a v inscenaci Zpověď masochisty.

Herec

Narodil se v roce 1986 na Kladně. Po základní škole nastoupil na 1. KŠPA – obor výpočetní technika se zaměřením na podnikatelskou administrativu. Po maturitě v roce 2006 nastoupil na DAMU – obor činoherní herectví. V rámci studia účinkoval na scéně DAMU v Disku v představení režiséra Jiřího Havelky Velmi společenské tance, dále v inscenacích Markéta, dcera Lazarova; Kazimír a Karolína, Racek aj. Jeho filmovým debutem byla hlavní role Tomáše ve filmu Anglické jahody. Od roku 2010 je v angažmá v Divadle Na zábradlí, kde ho můžete vidět v inscenacích Orestek, Ambrózie, Česká válka a Nebe nepřijímá (DNz, Letí). Od září ho budete moci vidět v hlavní roli monodramatu Po Fredrikovi (Divadlo Letí ve Studiu Švandova divadla).

Herec

Vyučil se truhlářem v SOU v Hamru u Litvínova, většinu života se ale věnuje herectví. Dlouhá léta působil v Činoherním studiu Ústí nad Labem (inscenace Nemoc aneb moderní ženy, Písek, Hamlet aj). V současné době je angažován v divadle Komedie v Praze (Poslední chvíle lidstva, Lulu, Utrpení knížete Sternenhocha...). Stanislava Majera můžete vidět v inscenaci Divadla Letí Cvrch v roli Bejkovce.

Herec

Absolvoval loutkářskou katedru DAMU v letech 1973-1991 byl členem divadla Drak v Hradci Králové. Od roku 1991 je ve stálém angažmá v Divadle Na zábradlí. Spolupracuje s televizí (např. inscenace Přepadení, Motel Anathéma, Peklo) i filmem (Masseba, 1989, Krvavý román, 1993, Už 1995). V one-man show Mysterie Buffa Daria Fo geniálně spojil práci živého herce s loutkou, v Opeře Mozart odehrál více než tři sta repríz operního kabaretu Play Magic Flute. Vladimíra Marka můžete vidět v inscenaci Divadla Letí Cvrch v roli Cvrčka. Zdroj: DNz

Herec

Vyučil se mechanikem elektronických zařízení, herecky se vzdělával divadelní praxí od roku 1987. V roce 1992 začal spolupracovat s Činoherním studiem v Ústí nad Labem nejprve jako osvětlovač, posléze jako příležitostný herec. Od roku 1994 byl ve stálém angažmá. V Divadle Na zábradlí hostoval v inscenaci Veřejný nepřítel (2004) a Nože a růže (2005), od listopadu 2005 je v tomto divadle ve stálém angažmá. Velkou filmovou příležitost dostal v českém filmu Mistři (2004), v Protektorovi (2009) a nejnověji ve filmu Alois Nebel. V Divadle Na zábradlí ho můžete vidět v inscenacích Česká válka, Ambrózie, Nebe nepřijímá (DNz, Letí), Ubu se baví, Tartuffe Games, Komplic, Zázrak v černém domě, Platonov je darebák!.

Herec

Narodil se 30. 8. 1985 v Praze. Studoval na Gymnáziu Elišky Krásnohorské (dříve Ohradní) a vystudoval činoherní herectví na DAMU (u J. Šiktancové, M. Málkové, L. Hlavici a B. Rösnera) a stále studuje žurnalistiku na Karlově univerzitě. Studium herectví absolvoval v DISKu mj. rolemi Kryštofa (T. Stoppard: Na flámu) a Cestovatele (V. Nezval/M. Samec: Svět kolem ní), za absolventskou sezónu 2008/2009 obdržel Cenu Jiřího Adamíry. Momentálně vystupuje v Eliadově knihovně Divadla Na zábradlí v inscenacích Slyšet hlasy a Pravý inspektor Hound (Divadlo NaHraně), dále v Divadle Čertovka v inscenaci Mesiáš (Divadlo NaHraně) a nepravidelně spolupracuje s divadlem Letí (scénická čtení, inscenace Domeček pro buzničky). Hrál ve filmu LIDICE, PŘÍPAD NEVĚRNÉ KLÁRY, pohádce KOUZLA KRÁLŮ a mnoha studentských filmech – za všechny RUNWAY. V seriálu ORDINACE V RŮŽOVÉ ZAHRADĚ 2 ztvárňuje roli Davida Šohájka, budoucího kněze, který se nyní musí vyrovnat s amputací nohy. Zdroj: CSFD

Herečka

Narodila se 10. prosince 1981 v Prešově. Po vystudování bratislavského gymnázia nastoupila na DAMU do Prahy. Už během studia byla obsazena do několika rolí v různých divadelních hrách ve Studiu DISK a také v Divadle v Celetné, publikum zaujala především jako Pavla v inscenaci Hovory o štěstí mezi čtyřma očima. První televizní příležitost pak dostala v roce 2004, kdy si zahrála lásku hledající Veroniku v seriálu REDAKCE. Ve stejném roce si také zahrála v nepříliš úspěšné komedii Martina Kotíka PÁNSKÁ JÍZDA. Poté se ale opět začala naplno věnovat divadlu, když se byla v letech 2005-2010 stálou členkou Činoherního studia v Ústí nad Labem. V roce 2007 si zahrála ve filmech TAKOVÁ NORMÁLNÍ RODINKA a FRANTIŠEK JE DĚVKAŘ s Josefem Poláškem v hlavní roli. Malou roli dostala i v českém krimiseriálu KRIMINÁLKA ANDĚL. V následujícím roce 2009 si Zuzana zahrála jednu z hlavních rolí ve filmu Jitky Rudolfové ZOUFALCI a v roce 2011 se také objeví po boku Catherine Deneuve nebo Miloše Formana ve francouzském komediálním muzikálu LES BIÉNS-AIME. Od září roku 2010 je členkou souboru smíchovského Švandova divadla, kde ji můžete vidět v inscenacích Křišťálová noc, Gottland, Šoa, Zpověď masochisty (ŠD a Letí) aj... Zdroj: CSFD

Herec

Vystudoval herectví na DAMU. Od roku 1968 do roku 1990 pracoval v Divadle E. F. Buriana (Archa). V šedesátých letech založil s Petrem Svojtkou divadelní skupinu Růžový palouček, v sedmdesátých letech spoluzakládal tzv. Divadlo ve Foyer a v roce 1987 Náhradní divadlo. Od roku 1990 je ve stálém angažmá v Divadle Na zábradlí, kde působí nejen jako herec, ale také jako překladatel, autor a režisér (např. Tragédie mstitele, V Altánu, Happy end). Uplatňuje se rovněž jako textař, bohatá je jeho spolupráce s rozhlasem. Účinkuje v televizních inscenacích (Vernisáž, Zítra to spustíme) a českých filmech (Šakalí léta. 1993, Golet v údolí, 1995, Hanele, 1999, Mistři, 2004 a nejnověji v Protektorovi, 2009). Za roli Ludwiga ve hře T. Bernharda Ritter, Dene, Voss získal Cenu Alfréda Radoka. V současnosti ho můžete vidět v Divadle Na zábradlí v těchto inscenacích: Česká válka Ambrózie, Nebe nepřijímá (DNz, Letí), Tartuffe Games, Zázrak v černém domě, Platonov je darebák!.

Herečka

(*1973) Divadelní a filmová herečka. Vystudovala dramatickou konzervatoř v Brně. Hostuje v mnoha předních českých divadlech, pravidelně spolupracuje s Českou televizí. Je členkou souboru Divadla Komedie (Černé panny, Weissenstein...). V současné době ji můžete vidět v inscenaci Divadla Letí Cvrch v roli Lisellotte Kolouchové (Bambi).

Herečka

(*1980) Rodačka z Rýmařova vystudovala hereckou konzervatoř v Ostravě. Působila v Divadle Petra Bezruče (angažmá v letech 1996 – 1998), v Městském divadle Karlovy Vary (angažmá v letech 1998 – 2000), v pražských divadlech Na Vinohradech, MeetFactory, Rubín, N.O.D, v divadle V Řeznické, Divadle Husa na provázku (zde se podílela na trilogii Dostojevského v režii V. Morávka). V divadle Komedie, kde je nyní v angažmá, ztvárnila od roku 2005 dlouhou řadu většinou hlavních rolí. Je nositelkou Ceny Alfreda Radoka za Talent roku 2006. Zaujala monologem mladé malířky ve hře německé autorky Dey Loher Země beze slov uváděné ve smíchovské MeetFactory. Získala Cenu poroty za ženský herecký výkon v Angueres (Francie) v krátkometrážním filmu Druhé dějství (2008) režiséra Olma Omerzu. Ivanu Uhlířovou můžete vidět v inscenaci Divadla Letí Cvrch v roli Flory. Zdroj: Bontonfilm

Herečka

Po absolutoriu herectví na brněnské JAMU přijala na 5 sezon angažmá v v Městském divadle Zlín, Od roku 2003 přešla do Prahy a posléze se stala členkou divadelního studia Farma v jeskyni. V současné době je členkou souboru Divadla Na zábradlí, hostuje v Činoherním klubu, Národním divadle a Huse na provázku. V současnosti ji můžete vidět v inscenacích DNz: Orestek, Nebe nepřijímá (DNz, Letí), Louis a Louisa, Ubu se baví, Tartuffe Games, Platonov je darebák!, Sarabanda. Zdroj: DNz

Herečka

Divadelní a filmová herečka. Už při základní škole navštěvovala dramatický kroužek a poté i přípravné herecké kurzy na konzervatoř, kam byla přijata na hudebně-dramatický obor. Také byla členkou dětských pěveckých sborů Prážata a Resonance. V současnosti má na kontě účinkování v několika nezávislých filmech - ZVONOKOSY (francouzský film, natáčel se v ČR a měla tam maličkou roli Mariánské družičky), HONZA (zahraniční režisér natáčel ve spolupráci s FAMU film o židovském chlapci podle skutečné události; hrála židovku Dášu), KAFÉ (studentský film budoucí režiserky Veroniky Nastoupilové, jehož tématem je život dívky závislé na kávě; hrála hlavní roli; tento film se na nezávislých festivalech umisťoval na předních místech a ona dostala i zvláštní cenu za herecký výkon), GRAMOFON (další krátký filmeček od Veroniky Nastoupilové; je o moci, která má chuť dělat si s naším osudem co se jí zlíbí), CARGO (film vedený britským režisérem ve spolupráci s FAMU; příběh muže, jemuž byl do opatrovnictví svěřen malý chlapec, který se pod jeho vlivem mění doslova ve zrůdu; hrála dívku unesenou z Ruska a prodanou do nevěstince). Také si zahrála v seriálech DOBRÁ ČTVRŤ II (feťačka), ČERNÁ SANITKA (dcera Dana) a KRIMINÁLKA ANDĚL (barmanka Lenka). Do světa televizních filmů vstoupila pohádkou KŘIŠŤÁLEK MEČ. V ní si zahrála jednu z hlavních rolí - Johanku. Film se natáčel v roce 2007 na zámku v Blatné pod vedením režisérky Jitky Němcové. Jejím dosavadním největším filmovým úspěchem bylo účinkování v hlavní ženské roli francouzského dramatu UN LAC (Jezero), ve kterém hrála dívku Hege. Tento film se natáčel počátkem roku 2008 ve Francii a byl vybrán na filmový festival v Benátkách, kde získal zvláštní cenu poroty v soutěžní sekci Horizonty. Režisérem tohoto snímku byl Philippe Grandrieux. Věnuje se také divadlu. Pravidelně účinkovala ve Vinohradském divadle v inscenaci Herkules a Augiášův chlív pod vedením režiséra J. Brabce (2007). Její další divadelní počin byla malá role ve hře Bouře (2007, 2008) režiséra Jakuba Korčáka v rámci Letních Shakespearovských slavností. Od září 2010 je členkou souboru Divadla Na zábradlí, kde ji kromě jiného můžete vidět v inscenaci Nebe nepřijímá (DNz, Letí) a v inscenaci Cvrch (Divadlo Komedie, Letí). Zdroj: CSFD

Herec

Zakládající člen divadla LETÍ. Narozen v roce 1981. Vystudoval herectví na Katedře alternativního a loutkového divadla v ročníku Miroslava Krobota. V současné době je v angažmá v Divadle Minor. Patří k zakládajícím členům vokálně - experimentálního srdužení Boca Loca Lab, kde působí v inscenacích Tika tika politika a Evropané a hostuje v Dejvickém divadle v inscenaci Hamlet. Dále působí v hudebně - divadelním uskupení Fekete Seretlek a vokálním tělesu Sestry sBorovy. Role v LETÍ v předchozích sezónách: Ludmila Ivanovna a Kurzista (Plastelína), Gavrilescu (Okamžik!), Rybář a otec Filaret (Pocítění vousů), Rychlan (Jan za chrta dán); účinkoval v inscenacích Kyslík, Zatmění a v inscenovaných čteních Suita z Terorismu a Politická hra. Voloďa (Letí), David (Království), Ray (Slaná voda), Martin (Praha Letí), Petr (Na Věky), On (Elevátor), Charlotte von Mahlsdorf a další role (Svou vlastní ženou). V současné době ho můžete v Divadle LETÍ vidět v rolích: Lovec (Cvrch).

Herečka

Zakládající členka divadla LETÍ. Narozena v roce 1980 v Kutrné Hoře. Studovala v Hradci Králové a poté absolvovala herectví na Katedře alternativního a loutkového divadla v ročníku Miroslava Krobota. Hostovala v Dejvickém divadle v inscenacích Love Story a Bratři Karamazovi a v Divadle Komedie v inscenaci Hořké slzy Petry von Kantové. Působí v Klicperově divadle v Hradci Králové, například v inscenacích Prodaná nevěsta, Turandot, Odcházení, Silnice a Panna Orleánská, za níž byla nominována na Cenu Thálie v kategorii herečka. Zúčastnila se mezinárodního projektu Sen noci svatojánské a Bakchantky. Nezapomenutelným způsobem ztvárnila Punkerku v hudebním klipu Známka Punku skupiny Visací zámek. Role v LETÍ v předchozích sezónách: Táňa (Plastelína), Židovka (Okamžik!), Káťa Šurinová (Pocítění vousů), Vychrtlá (Zatmění), Lidomůra (Jan za chrta dán); účinkovala v inscenaci Kyslík a v inscenovaném čtení Politická hra. Sněženka (Letí), Paula (Monzun), Marta (Království), Joan (Daleko odsud), Ela 3 (Holky Elky), Mandy (Usáma je hrdina), Erika (Dva bratři), Debora (Náš malý svět), Serki (Praha Letí), Ona (Elevátor), Jedna ze skupiny (Bazén /bez vody/) a jedna z postav v česko-německé inscenaci Zazděná / Mauerschau. V současné době ji můžete v Divadle LETÍ vidět v rolích: Ona (Terminus) a v inscenaci Nebe nepřijímá.

Herec

Zakládající člen divadla LETÍ. Narozen v roce 1978 v Praze. Vystudoval herectví na Katedře alternativního a loutkového divadla v ročníku Miroslava Krobota. Působil v divadle SKOL – Volné sdružení. Věnuje se pouličnímu divadlu. Hrál v řadě krátkých filmů FAMU (např. Pokus). V menších rolích se objevil v několika seriálech a filmech (např. Tajnosti). V současné době ho můžete vidět v inscenacích Bakchantky (bratislavské divadlo Meteor) a History od Czechs in 68 minutes. Role v LETÍ v předchozích sezónách: Naz (Rtuť), Walter (N8š malý svět), Boris (Dva bratři), Voják (Na věky), Petronel (Praha Letí), Philips a Will (Domeček pro buzničky /u Matky Kapavky/), Dorien (Bazén /bez vody/).

Herec

Narodil se v Ostravě, téměř celé dětství ale prožil v Českých Budějovicích, kde si na prknech JD vyzkoušel své první herecké krůčky v dětských rolích. Vystudoval hudebně – dramatický obor na ostravské konzervatoři. V letech 1997-99 působil ve svém prvním angažmá ve Slezském divadle v Opavě, kde ztvárnil např. roli rytíře des Grieux. Od sezóny 1999/2000 je členem činohry Jihočeského divadla a zároveň stálým hostem operního souboru JD (výběr z rolí : Robin Hood - Robin Hood, Florindo Aretusi, Jesenin – Když Isadora tančila, Woody Richtarik - Divotvorný hrnec, D´ Artagnan – Tři mušketýři, Janík – Malované na skle, Števa – Její pastorkyňa). Od září 2010 je v angažmá v Divadle Na zábradlí, kde ho můžete vidět v inscenacích Česká válka a Nebe nepřijímá (DNz, Letí).

Autor

Od roku 1995 žije v Brně, soustavně se zabývá divadlem. Je absolventkou Vyšší odborné školy informačních a knihovnických služeb, v současné době studuje teorii a historii divadla na FF MU v Brně. V letech 1998 až 2003 působila jako autorka, režisérka a scénická výtvarnice souboru M+M, inscenovala vlastní experimentální texty, například Jeden den Josefíny, Gloria, monodrama Pan Bu. Od roku 2005 je zastupována agenturou Dilia; věnuje se intenzivně dramatické tvorbě: Holky Elky, Little Sister, (Come On) Let´s Play (Everybody). Osobitým způsobem reflektuje pozici ženy v kontextu současné mediální kultury.

Autor

Narodil se 1983 v Schlierbachu v Horním Rakousku. Studoval divadelní a filmovou vědu, mediální studia, germanistiku, filozofii a psychologii na Vídeňské univerzitě. Byl také posluchačem filmové a televizní vědy v Mnichově. V roce 2008 napsal v rámci autorského projektu „stück/für/stück“ při Schauspielhaus Wien divadelní hru Grillenparz (Cvrch), která zde bude mít premiéru v dubnu 2011. V roce 2010 byl pozván na dramatický workshop Stückemarktu Theatertreffen při Berlin Festspielen. Zdroj: www.dilia.cz

Autor

Pochází z Katalánska, ale díky své soukromé biografii se často vyskytuje v ČR. Je to jemný a nenápadný člověk, který na první pohled vůbec nevypadá na to, že píše poměrně drsné hry o násilí a manipulaci v mezilidských vztazích. Možná proto, že má za sebou pár měsíců medicíny. Působí jako autor a režisér se svým souborem The Zombie Company v barcelonském divadle Sala Beckett, které vždy bylo nositelem progresivních tendencí ve španělském divadle. Je to autor mladý, ale už ověnčený několika důležitými španělskými cenami (např. cena Born v roce 2006).  

Autor

Katalánský dramatik a jeden z nejúspěšnějších současných autorů z Iberského poloostrova se narodil v Barceloně v roce 1963. Vystudoval filologii a divadlo na Barcelonské Universidad Autónoma. V roce 1985 získal prestižní španělskou cenu Premio Marqués de Bradomín za hru Současné kaleidoskopy a majáky. Belbel působí také jako režisér a profesor na Institut del Teatre de Barcelona. V roce 2005 byl jmenován uměleckým šéfem Národního katalánského divadla v Barceloně. K jeho nejznámějším hrám patří Po dešti, Krev a Mobil. 

Autor

Talentovaný švédský herec a dramatik (*1976), studoval na několika divadelních školách (Teaterstudion, Kulturama, Skara skolscen), absolvoval také kurs dalšího vzdělávání při Divadelní a operní vysoké škole v Göteborgu. Než vešel do povědomí veřejnosti jako autor hry …po Fredrikovi, věnoval se převážně herectví (působil v Theater Scratch, Summer Stage Österlen a Skaraborg Länsteater). V letech 2000-2005 pracoval jako herec a dramatik v göteborském Atelierteatern, v roce 2001 se stal jeho uměleckým šéfem. Na jaře 2007 se vydal se svou hrou …po Fredrikovi na turné po Švédsku. Hra zaznamenala velký úspěch, jak u diváků, tak u obce kritiků, takže Brunn mohl v turné pokračovat i na podzim téhož roku. V současné době pracuje v divadle Regionteater Väst, kde vede projekt pro mládež nazvaný „Pohlaví a identita". V roce 2009 měla v divadle Riksteatern premiéru jeho dramatizace knihy Johana Hiltona No Tears for Queers, která se formou forenzní zprávy zabývá brutálními vraždami mladých homosexuálů, které se udály v letech 1997 – 2002 ve Švédsku a v USA. Mattias Brunn působí také jako moderátor nočních pořadů ve švédském radiu P3.

Autor

Úspěšná britská dramatička, režisérka a herečka. Mezi její nejúspěšnější hry patří Jordan (spoluautorka Anna Reynolds), Gabriel, Silence, Loveplay, The Suicide, Marianne Dreams, A Vampire Story a Dinner (Večeře), která byla uvedena v roce 2003 v londýnské Národním divadle, později byla přenesena na West End a byla nominována na Olivier Award for Best Comedy. Moira Buffini je také scénáristkou, pro BBC vytvořila adaptaci Jany Eyrové, a patří k zakládajícím členům skupiny Monsterists. 

Autor

Dramatik, režisér a umělecký šéf autorského Studia Hořící žirafy. Absolvent Filozofické fakulty Univerzity Palackého v Olomouci, obor filmová a divadelní věda. Na univerzitě založil spolu s Darkem Králem divadelní Studio Hořící žirafy, které se specializuje na žánr moderního kabaretu. Je autorem a režisérem všech inscenací Studia. V letech 1996-2001 pracoval jako dramaturg činohry Moravského divadla v Olomouci. V letech 2001-2003 vedl nově vzniklou alternativní scénu Hořící dům. V roce 1995 obdržel Cenu Nadace Alfréda Radoka za nejlepší hru roku za text Jana z parku a v roce 2003 totéž ocenění za text Akvabely, jenž získal později titul Nejlepší Česká hra roku 2005. Ve stejném roce vydalo nakladatelství Větrné mlýny sborník sedmi jeho her. Jeho hra Náměstí bratří Mašínů získala druhé místo v dramatické soutěži Cen Alfréda Radoka 2007. Jako autor, režisér a dramaturg spolupracoval s Klicperovým divadlem v Hradci Králové, Divadlem Petra Bezruče v Ostravě a pražským divadlem Minor. Drábkovy texty se vyznačují anekdotičností a epigramatičností. Velkým zdrojem mu je film a televize, jejíž styly s oblibou napodobuje a paroduje ve svých groteskních a kabaretních textech, a jež jsou také stěžejním tématem jeho dramatiky: kýč, mediální svět, masová a komerční kultura.   Divadelní hry: Malá žranice, 1992 (spolu s Darkem Králem) Hořící žirafy, 1993 Jana z parku, 1994 Vařila myšička myšičku, 1995 Kosmická snídaně aneb Nebřenský, 1997 Švédský stůl, 1998 Kostlivec v silonkách, 1999 Kuřáci opia, 2000 Kostlivec: Vzkříšení, 2002 Embryo čili Automobily východních Čech, 2002 Akvabely, 2003 Žabikuch, 2004 Sněhurka - Nová generace, 2004 Čtyřlístek!, 2004 (spolu s Petrou Zámečníkovou) Děvčátko s mozkem, 2005 Planeta opic aneb Sourozenci Kaplanovi mezi chlupatci, 2006 Náměstí bratří Mašínů, 2007 Berta (od soumraku do úsvitu), 2008 Překlady: Akvabely - do angličtiny, němčiny, polštiny, španělštiny, ruštiny rumunštiny a slovinštiny Švédský stůl - do polštiny   Zdroj: www.dilia.cz

Autor

(1987, Praha) absolvovala bakalářské studium dramaturgie na DAMU. Od osmnácti let se věnuje dramatické tvorbě. Mezi nejčastější témata jejích her patří problematika subkultur, hledání vlastní identity, neschopnost zařazení se do společnosti, destrukce a rozklad lidských vztahů, moderní technologie aj. V roce 2007 získala za text Metal4ever ocenění v dramatické soutěži Zlatá divadelní žába, reflektující problematiku rovných příležitostí žen a mužů. Hru uvedlo divadlo Letí v rámci cyklu 8@8 (režie Daniel Špinar). Mimo to je autorkou politické satiry Na (d)ně!, divadelních her Hustler4U, Poslední večírek, Tentazione, Té noci, Maják, Améba a rozhlasových her Jako za živa a Pátek o desáté. V prosinci 2010 uvedlo divadlo Letí její hru Cyberlove (režie Martina Schlegelová), která vznikla v rámci projektu Centrum současné dramatiky. Za hry Hustler4U a Pátek o desáté získala Helena Eliášová Cenu Evalda Schorma za rok 2009. Její hra Té noci získala 3. místo v soutěži o nejlepší hru v českém a slovenském jazyce DRÁMA 2010. V současné době se zabývá také překladem z němčiny (T. Meinecke, Der Tod kommt auf einem bleichen Pferd, společně s Kateřinou Bohadlovou).

Autor

Narodila se v roce 1982 v Třinci. Po studiu na polském gymnáziu v Českém Těšíně odešla studovat do Prahy na DAMU činoherní dramaturgii. V průběhu studia napsala a časopisecky publikovala svou první rozsáhlejší dramatickou práci, hru Panenka z porcelánu (2004), jejíž rozhlasovou verzi uvedl Český rozhlas. V sezóně 2005/06 působila jako rezidentní autorka Divadla LETÍ, pro které napsala hru Na věky (2005). V roce 2006 vytvořila zatím svou nejnovější hru Dorotka, kterou v březnu 2008 uvedlo v české premiéře Švandovo divadlo. Pro pořad Čajovna na Vltavě napsala rozhlasovou hru Hřiště, kterou režíroval Lukáš Trpišovský. Tvorba mladé autorky se vyznačuje něžně krutou poetikou, minimalistickými výrazovými prostředky a tragikomickými tématy. Za hru Dorotka a rozhlasovou hru Hřiště získala v roce 2007 Cenu Evalda Schorma. 

Autor

Narodil se v roce 1972 v Kölnu, studoval scénické psaní na umělecké škole Hochschule der Künste v Berlíně a inscenoval své první vlastní hry v Theaterszene Berlin. V roce 1999 byl pozván na International Residency of Playwrights a Week of New German Playwrights v londýnském Royal Court Theatre. Zde také byla v roce 2000 ve světové premiéře uvedena jeho hra Pan Kolpert, která byla se dále inscenovala nejen na řadě německých scén, ale i ve Skandinávii, Itálii, Řecku, Polsku, České republice, Austrálii, USA ad. Svou hru "Plantáž" přepracoval pro Divadlo LETÍ na muzikál (premiéra březen 2012).

Autor

Narodila se v roce 1975 v severoněmeckém městečku Lingen. Vyrůstala v Mnichově, kde také vystudovala divadelní vědu a germanistiku. Od roku 1996 žije v Berlíně; v současné době studuje na Universität der Künste obor scénické psaní. Jako autorka divadelních her se poprvé představila na burze nových textů při festivalu Theatertreffen v roce 2003 s debutem Hvězdy (hra byla oceněna o rok později cenou Dresdner Bank). Hra byla formou inscenovaných čtení představena postupně v Manheimu, Curychu a na festivalech v Moskvě a Petrohradě. V roce 2004 absolvoval stáž v londýnském divadle Royal Court. V říjnu 2004 představila na mnichovském Týdnu mladé dramatiky svou novou hru Mé idiotské srdce; o půl roku později hru uvedlo divadlo Theaterhaus Jena. Další hru Protection uvedl Thalia Theater Hamburg v červnu 2005. Zatím poslední hrou Hillingové je Monzun; v premiéře hru uvedl Schauspielhaus Köln v září 2005. Zásluhou divadelní a literární agentury DILIA byl na podzim 2005 pořízen český překlad hry Mé idiotské srdce. V rámci programu Pražského divadelního festivalu německého jazyka byla hra uvedena formou scénického čtení v listopadu 2005. Krátce poté prezentovalo Letí Hillingovou podruhé, tentokrát inscenovaným čtením hry Monzun v rámci seriálu inscenačních skic 8@8. Její nejnovější hrou je Černé Zvíře Smutek, jejíž překlad a inscenace (absolventská inscenace na JAMU) byl podpořen grantem DILIA 2010.

Autor

Absolvovala Vysokou školu múzických umení v Bratislavě, obor filmová a televizní dramaturgie a scénaristika. Od roku 1985 působí v Bábkovém divadle na Rázcestí v Banské Bystrici, v roku 1992 se stala jeho ředitelkou. Jako dramaturgyně a scenáristka se věnuje dramatické a literární tvorbě pro děti a dospělé. Z povídkové tvorby - Nebojsaňa, 2005, 3. místo v soutěži o původní povídku pro děti. Z rozhlasové tvorby Izabeliárana tx., Slovenský rozhlas, Banská Bystrica, Samsonka, 2. místo v soutěži Slovenského rozhlasu o původnú rozhlasovou hru pro děti, 2005. V divadelních hrách pro dospělé preferuje ženská témata. V různých formách a příbězích akcentuje současnou zkušenost žen, zabývá se otázkami mateřství a postavením ženy ve společnosti. Metodou rodového kontrastu odkrývá ženský a mužský svět, ve svých hrách spojuje prvky reálného a nereálného světa v jeden celek. S herečkami Divadla na Rázcestí a studentkami Akademie umění hledá podoby rodově (genderově) citlivého divadla. V Bábkovém divadle na Rázcestí, jako v jediném divadle na Slovensku, v letech 2003 – 2007 zrealizovala několik divadelních projektů věnovaných rodovým (genderovým) stereotypům a kulturně – společenskému pozadí vzorců a modelů chování mužů a žen, např. www.ruzovyamodrysvet.sk, projekt studia T.W.I.G.A, Teater – women – improvisation – gender - action.   Divadelní hry (výběr): Dojímate ma veľmi... (fragmenty ze života a díla Dominika Tatarky, 1992 Neplač, Anna (2001, pod pseudonymem Július Meinholm, hra uveřejněná v časopise Aspekt 1/2002) Fetišistky (2005, druhé místo v soutěži Dráma 2005; uveřejněné ve sborníku Dráma 2004 - 2005, vydal Divadelní ústav Bratislava, 2006, uvedené ve Studiu Slovenského národního divadla, r. 2008) Sestry dušehojivé (2007, finalista v soutěži Dráma 2006, vydal Divadelní ústav Bratislava, 2007) Citová výchova hadej ženy (2007, hra o tajemstvích matek a dcer, uvedené v rámci rodového projektu www.ruzovyamodrysvet.sk v BDNR Banská Bystrica) Predavačka koží (2007, třetí místo, jediná slovenská finalistka soutěže o první česko – slovenskou hru s genderovou tématikou Zlatá divadelná žába, Praha, 2007) Black and White (2008, hra získala třetí místo v druhém ročníku dramatické soutěže Zlatá divadelní žába o novou autorskou divadelní hru, reflektující problematiku rovných příležitostí žen a mužů) Zdroj: www.dilia.cz

Autor

(narozen roku 1976 v Bratislavě) je úspěšným mladým spisovatelem. Vydal celou řadu románů a povídkových sbírek – např. Silný pocit čistoty, Lovci & zberači, Posledný hit, Plyš a Eskorta, který 10. března vychází v německém nakladatelství Klett–Cotta. Jeho knihy vyšly v překladech do německého, polského a českého jazyka. Adaptaci románu Plyš uvádí bratislavské Divadlo Aréna.  

Autor

Narodila se 3. září 1938 Londýně, kde také dodnes žije. Absolvovala oxfordskou Lady Margaret Hall; v tamějším univerzitním divadle byla také provedena její dramatická prvotina Pod schody (1958). Ranné hry, které napsala během studií, stály u zrodu její práce pro rozhlasovou stanici BBC v 60. letech (Mravenci, 1962, Nemocní láskou, 1967, Přerušeno, 1971 a další); v roce 1972 uvedl kanál BBC televizní inscenaci Soudcova žena a téhož roku se dostala její hra Majitelé do repertoáru londýnského Royal Court Theatre. V sezóně 1974/75 byla rezidentní autorkou Royal Court Theatre, ve druhé polovině 70. a v 80. letech však psala převážně pro soubory Monstrous Regiment a Joint Stock Theatre Group, jejichž tvorba byla založena na principu dílny, kdy dramatik tvoří text společně se souborem. V tomto období vznikly mj. hry Záře v Buckinghamshire (1976), Sedmé nebe (1979), Bažina (1983), Prvotřídní ženy (1982), Těžký prachy (1986), projekt Ústa plná peří (1986). Na přelomu 80. a 90. let se tvorba Churchillové přiklání k těžkým, apokalyptickým vizím zániku světa. Z roku 1990 je hra Šílený les inspirovaná revolučními událostmi v Rumunsku v roce 1989. Ve hře Řada z roku 2002 se zabývá problémem identity osobnosti. Hra Daleko odsud, kterou Divadlo Letí uvádí v české premiéře, měla premiéru v Royal Court Theatre v roce 2000 (v režii Stephena Daldryho). Kritika označuje hru za jedno ze zásadních dramatických děl přelomu 20. a 21. století.

Autor

Dennis Kelly (*1970) se narodil a dodnes žije v Londýně. Divadelní vzdělání získal na Goldsmith College. Nejprve psal drobné dramatické texty (aktovky a skeče), ocenění Waterstones Best Short Play v roce 2000 a BBC Talent New Comedy Best Sketch Award v roce 2001 ho motivovala k tvorbě rozsáhlejších textů. V létě 2002 byl stážistou při Studiu Royal National Theatre, pro BBC začal psát autorská pásma skečů (až do roku 2004). V divadle debutoval v roce 2002 hrou Bílé čuně (téhož roku uvedlo Soho Theatre). Průlom však znamenala až hra Debris z roku 2003 (v premiéře uvedlo divadlo The Latchmere, český překlad pořídil v roce 2005 Pavel Dominik); v roce 2004 hru uvedl také vídeňský Burgtheater. Po hrách Blackout (2003, premiéra v Soho Theatre) a Čtvrtá brána (2004, formou scénického čtení uvedlo Royal National Theatre) představil Kelly při inscenovaném čtení v divadle Young Vic hru připsanou souboru Paines Plough Usáma je hrdina (2004). V roce 2005 hru nastudovalo Hampstead Theatre. Kelly zaujal kritiku také svou rozhlasovou hrou Kolonie (uvedlo BBC Radio v roce 2004, hra získala cenu Prix Europa pro nejlepší evropskou rozhlasovou hru a několik dalších domácích ocenění). V roce 2005 se navíc Kelly představil také jako překladatel z němčiny Hauptmannovou méně známou hrou Róza Berndtová. V současné době je Kelly rezidentním dramatikem souboru Paines Plough, který ve spolupráci se Soho Theatre uvedl v roce 2005 jeho hru After the End. Jeho nejnovější hry jsou: SIROTCI, BOHOVÉ RONÍ SLZY, LÁSKA A PENÍZE. Zdroj: www.dilia.cz

Autor

Narodil se v roce 1958 v Trenčíne. Po vystudování Lékařské fakulty UK pracoval jako chirurg a anesteziolog, ale po devíti letech zanechal lékařské praxe a věnuje se pouze divadlu. Žije v Bratislavě. Je šestinásobným držitelem prestižní ceny Alfréda Radoka za nejlepší českou a slovenskou hru. Nejnověji získal v letošním roce 1. cenu Alfréda Radoka za hru Kto sa bojí Beatles. Od roku 1985 působí jako umělecký šéf alternativního autorského divadla GUnaGU, pro které píše, režíruje a příležitostně zde také hraje. Pro Slovenské národní divadlo napsal a režíroval hry Demokrati a Karpatská horká. Českému publiku se asi nejvýrazněji představil hrou Hypermarket, kterou v rámci projektu Bouda uvedlo pražské Národní divadlo v roce 2004. Píše také pro rozhlas a televizi. Působí v metapopové formaci Big Bastard Beat Band of Bratislava.   HRY: Koža (teskná hra pre Samuela Becketa, 1986) Poveternostná situácia (aidémoK, 1988) Bigbít (hra s beatom o bití aj bytí, 1990) Loj (dráma s oponou, 1992) Nuda na pláži (malá krutohra, 1993) Pressburger blut (melancholická treska v 5 obrazoch, 1994) Smrtičky a vraždeníčka (biológia, 1994) Mária Sabína (hra pre bubny a šijací stroj, 1994) Angeleo (industriálna balada, 1995) Gotika (krytý pôvab Slovanov, 1995) Ohne ohnivé (Užhorod, 1996) Eva Tatlin (1997) Jawa nostalgická (clivá spomienka na to najlepšie z ČSSR z obdobia rokov 1969—1989, 1997) Argentína  (1997) Dáma s kolibríkom (1999) Historky z fastfoodu (2004) Kto sa bojí Beatles (2005), dále Hypermarket, Závisláci, Komunizmus, Sissi a Jsem Kraftwerk!   PRÓZA: Ďalekohladenie (1991) Noha k nohe (1996) Pani v podzemí (1997) Váňa Krutov (1999) Naďa má čas (2002)   POEZIE: Až po uši (1988) Zdravotní knížka pro vojáky základní služby (1991) Karamelky (1992) Zdroj: www.dilia.cz

Autor

Narodil se v roce 1980 v Bergenu na Rujaně, je vycházející hvězda současné německé dramatiky. Ve svých třiceti letech zažil už dost na to, aby věděl co a proti čemu píše. Nelítostně si bere na paškál vybrané společenské kasty a dává jim co proto. Studoval dramaturgii, uměleckou prózu a esejistiku. V roce 2007 napsal svou první divadelní hru Mut macht Mut a sbírku povídek Ein Himmel voller Bratschen. O rok později pak scénář k filmu Ukrainische Verhältnisse. Divadelní hra Das Prinzip Meese vznikla na základě eseje o generaci německého malíře Jonathana Meeseho. Kluck za ni v květnu 2009 získal cenu pro novou dramatiku v rámci berlínského festivalu Theatertreffen. Premiéra se konala v únoru 2010 v berlínském Maxim Gorki Theater. V říjnu 2009 byla v chemnitzkém divadle poprvé uvedena další jeho hra Zum Parteitag Bananen, vybraná v lednu 2010 časopisem Theater heute jako hra měsíce. Za nejnovější hru Warteraum Zukunft získal Kluck cenu Kleist-Förderpreis für junge Dramatik 2010 a její premiéra se chystá v divadle Deutsches Schauspielhaus v Hamburku. Oliver Kluck žije v Berlíně. Zdroj: www.dilia.cz

Autor

(* 28.3. 1984) Absolvent režie a dramaturgie na pražské DAMU, kde se již od prvního ročníku věnoval dramatické tvorbě. V roce 2005 se účastnil autorské dílny v Činoherním studiu Ústí nad Labem. Jeho hra Britney Goes to Heaven, kterou uvedlo ostravské divadlo Petra Bezruče, byla přeložena do angličtiny a v prosinci 2007 byla prezentována formou scénického čtení v Immigrants Theatre v New Yorku. Byla také přeložena do polštiny a scénicky přečtena v Teatru pod Ratuzsom v březnu 2007. Hra Soumrak bodů, kterou napsal jako svůj bakalářský projekt na DAMU a která se v sezóně 2007/2008 uváděla v pražském divadle DISK v rámci inscenace Mužské záležitosti, byla nastudována Českým rozhlasem Vltava a na stejné stanici byla také uvedena v únoru 2007. V divadle DISK byla uvedena jeho hra Láska, vole, která získala Cenu Evalda Schorma za rok 2007. V pražském divadle A studio Rubín, kde je i uměleckým šéfem a dramaturgem (od 2009) sklízejí úspěchy jeho  autorské projekty (společný autorský projekt s Tomášem Svobodou Zlatý prsten Jana Třísky, Kauza Salome, Soprán ze Slapské přehrady, Díra, Kouzelník). S Tomášem Svobodou napsali a s velkým úspěchem uvedli také "hru se zpěvy" Jágr, Kladeňák (SD Kladno 2009)  a především pak úspěšný a kritikami oceňovaný alternativní muzikál Pornohvězdy (Roxy, 2010, Divadlo Petra Bezruče Ostrava, 2011). V kladenském městkém divadle také působil (od 2010/11) jakožto dramaturg. V letech 2010 - 2012 uvedla jeho hry řada tuzemských scén, např. MD Kladno (Gameboy), Klicperovo divadlo Hradec Králové (Klub autistů), Nová scéna ND hostila A Studio Rubín (Úl), Láska, vole (DFXŠ Liberec), Láska, vole po 20 letech (Divadlo Petra Bezruče Ostrava, 2011) atd. Petr Kolečko působí také v týmu scénáristů seriálu Českého rozhlasu Život je pes či jako scénárista v televizi. Divadelní hry: • Změna, 2003/2004, premiéra Divadlo Na Prádle, Praha • Bez orientace, 2004/2005, premiéra Divadlo Na Prádle, Praha • Britney goes to heaven, 2005/2006, premiéra Divadlo Petra Bezruče, Ostrava • Soumrak bodů, 2006/2007, premiéra Divadlo DISK, Praha • Láska, vole, 2007/2008, premiéra Divadlo DISK, Praha • Zlatý prsten Jana Třísky, 2007/2008, premiéra A Studio Rubín, Praha • Bohové hokej nehrají, 2008/2009, premiéra Činoherní studio Ústí nad Labem • Soprán ze Slapské přehrady, 2009/10, premiéra A Studio Rubín, Praha • Kauza Salome, 2009/10, premiéra A Studio Rubín, Praha • Díra, 2009/10, premiéra A Studio Rubín, Praha • Jaromír Jágr, Kladeňák, (s T. Svobodou), 2009/10, Středočeské divadlo Kladno • Pornohvězdy, (s T. Svobodou), 2009/10, NoD/Roxy • Kouzelník (s kolektivem A Studia Rubín), 2009/10, premiéra A Studio Rubín, Praha • Kauza Médeia, 2010/2011, A Studio Rubín Praha • Úl, 2010/11, premiéra A Studio Rubín (na Nové scéně ND), Praha • Game Boy, (s T. Svobodou), 2010/11, premiéra MD Kladno • Klub autistů, 2010/11, premiéra Klicperovo divadlo Hradec Králové Překlady: • Britney Goes to Heaven - anglicky, polsky • Bohové hokej nehrají - anglicky, polsky Zdroj: www.aura-pont.cz

Autor

Narodil se 14. února 1978 ve Smoleniciach. Vystudoval psychologii na Filozofické fakultě Univerzity Komenského. Od roku 1998 působí jako herec a pomocný režisér ve studentském divadle Ivory (inscenace např. D.Harrower: Nože v sliepkach, S.Mrozek: Radostna událos?, E.Ionesco: Plešatá speváčka, J.Suchý: Taká stráta krvi, I.Vyskočil: Cesta do Ubic a další). Jeho hra Keby věci boli tým, čím sú… zvítězila v 6. ročníku soutěže původních dramatických textů DRÁMA 2005.

Autor

(*22. 9. 1963) Vystudovala dramaturgii na divadelní fakultě AMU Praha u prof. Jaroslava Vostrého. Již během studia napsala několik her, které byly později uvedeny v univerzitním divadle DISK (např. Nouzov). Kromě spolupráce s režisérem Petrem Léblem v Divadle Na Zábradlí nikdy jako dramaturg nepracovala. Věnuje se psaní divadelních a rozhlasových her. V raných dílech se zabývá traumatizujícími zážitky a zkušenostmi mladé generace, které líčí s typicky drsným humorem. Zaměřuje se především na epizody z dospívání mladé ženy (Antilopa). Druhou část její tvorby ovlivnil její odchod z divadelního života a vstup do kláštera (Terezka). V roce 1998 získala inscenace hry Terezka cenu Alfréda Radoka za inscenaci roku (Divadlo Komedie, režie Jan Nebeský). V roce 1999 dostala v soutěži Českého rozhlasu cenu za rozhlasový debut Vstaň, prosím tě a v roce 2002 byla tato hra vyznamenána na přehlídce rozhlasových her Grand Prix Bohemia. Její hra Z prachu hvězd získala 2. místo v česko – slovenské dramatické soutěži DRÁMA 2010. Divadelní hry:   Nevím kudy kam, 1988, premiéra 23.3.1990 AMU DISK - Divadelní studio DAMU, Praha U stolu, 1988, premiéra 1990 A Studio Rubín, Praha               Nouzov, 1989, premiéra 23.3.1990 AMU DISK - Divadelní studio DAMU, Praha Pláč, 1989                                    Náš, 1990 Pelech, 1992, premiéra 1.3.2002 Pidivadlo, Praha Pokoj, 1992, premiéra 1.3.2002 Pidivadlo, Praha Spinkej, 1992, premiéra 1.3.2002, Pidivadlo, Praha Srnečka, 1992, premiéra 1.3.2002, Pidivadlo, Praha Těžko sem někdo dohlédne, 1992, premiéra 1.3.2002, Pidivadlo, Praha Antilopa, 1993, premiéra 12.5.1995 A Studio Rubín, Praha Markýza, 1993 Páv, 1993 Naši Vaši furianti, 1993, premiéra 5.2.1994 Divadlo Na zábradlí, Praha Terezka, 1997, premiéra 7.3.1997, Divadlo Komedie, Praha Vstaň, prosím tě, 1999, premiéra 2000 Český rozhlas, Praha Království, 2002  Miriam, 2003, premiéra 24.3. 2005 Divadlo Komedie, Praha Nikdy, 2003, premiéra 7.11.2003 Činoherní studio, Ústí nad Labem Johanka, 2004   Etty Hillesum, 2005, Z prachu hvězd, 2010                                  Překlady: Antilopa - do ruštiny                                           Království - do polštiny                                          Terezka - do slovenštiny a slovinštiny                                                Vstaň, prosím tě - do chorvatštiny Miriam - do angličtiny Zdroj: www.dilia.cz

Autor

Je studentem doktorského studia obor dramaturgie a autorská tvorba na brněnské JAMU a patří k největším talentům nejmladší české generace dramatiků. Jeho hra Blbouni měla světovou premiéru v Kabinetu múz Brno v roce 2008 v režii Lucie Repašské. Rozhlasová hra Traťoliště z roku 2008 byla realizována Českým rozhlasem v režii Hany Mikoláškové. Hra Lešení se dočkala již dvou realizací – jednak v brněnském Kabinetu múz a také v brněnském Studiu Marta. S většinou svých her se umístil ve finále soutěže o Cenu Evalda Schorma. Jeho rozhlasová hra Julia mlčí získala 3. místo v této soutěži, přičemž první a druhé místo nebylo uděleno. Hra Žároviště je finálový text soutěže o Cenu Konstantina Trepleva.   Divadelní a rozhlasové hry:   * Blbouni – premiéra 2008 – Kabinet múz Brno * Traťoliště – rozhlasová hra – premiéra 2008 Český rozhlas * Lešení – premiéra 2009 – Studio Marta Brno * Žároviště – premiéra 2011 – Divadlo Husa na provázku * Titus dvakrát korunovaný – 2010 * Julia mlčí - 2010 Zdroj: www.dilia.cz

Autor

Narodil se v roce 1972 v lékařské rodině, po maturitě studoval staroněmeckou literaturu na mnichovské univerzitě. Od roku 1992 žije v Berlíně, kde absolvoval čtyřleté studium "scénického psaní" na Vysoké škole umění (mezi jeho pedagogy patřil např. Tankred Dorst). Raný zájem o divadlo ho přivedl ke spolupráci se studentským divadlem a později s mnichovským divadlem Kammerspiele. V době berlínských studií absolvoval letní školu pro mladé dramatiky organizovanou londýnským Royal Court Theatre, proslulým jako líheň nové britské dramatiky, s níž pojí Mayenburga vnitřní spřízněnost. Jako dramaturg spolupracoval na programu „Barracke“ v berlínském Deutsches Theater a od roku 1999 je rezidentním autorem v Schaubühne am Lehniner Platz. Pprosadil se zejména svými hrami Tvář v ohni a Studené dítě, které se rychle staly nejčastěji uváděnou současnou německou hrou. U nás byla z Mayenburgovy dramatiky uvedena Paraziti (Činoherní studio Ústí nad Labem), Tvář v ohni (HaDivadlo), Eldorádo (Národní divadlo v Praze), Turista (Disk), Ošklivec (Divadlo na Vinohradech)…

Autor

Narodil se v Madridu v roce 1965. Je profesorem dramaturgie a filosofie na Vyšší královské škole dramatických umění v Madridu (Real Escuela Superior del Arte Dramático). Je také zakládajícím členem divadelního seskupení Loděnice. Pracoval také jako učitel matematiky na gymnáziu. Je autorem mimo jiné her: Sedm dobrých mužů; Více popela; Překladatel z Blumembergu; Ženevský sen; Milostné dopisy Stalinovi; Spálená zahrada; Tlustý a tenký; Noční živočichové; Cesta k nebi; Tréma; Poslední slova Sněhové vločky; Hamelin. Jeho hry byly přeloženy do francouzštiny, řečtiny, angličtiny, italštiny, portugalštiny, češtiny a srbochorvatštiny. Zdroj: www.aura-pont.cz

Autor

Je jedním z předních kanadských dramatiků. Zároveň je také hercem, režisérem, zakladatelem a zároveň uměleckým ředitelem souboru da da kamera. Ve věku 39 let má za sebou úctyhodný počet publikovaných her, divadelních inscenací, hostování na světových alternativních scénách a mnohá divadelní ocenění. Jeho hry jsou uváděny v Kanadě, Spojených státech, Evropě, Izraeli a Austrálii. Několik MacIvorových her bylo nominováno na cenu Chalmers Award Best New Canadian Play a hry House a Here Lies Henry tuto prestižní kanadskou divadelní cenu získaly. Daniel MacIvor se věnuje také filmu. Napsal scénář k filmu The Fairy Who Didn’t Want to be a Fairy Anymore. Vytvořil scénář a režii k filmům Parade (with Brad Fraser), Permission, Until I Hear From You a Sydney That Summer (pro da da kameru). Nedávno dokončil svůj první celovečerní snímek Past Perfect (produkce Camelia Freiberg), ke kterému napsal scénář, reříroval jej a zároveň v něm hraje spolu s Rebeccou Jenkins, Marií Brassard a Maurym Chaykinem. Také hraje ve filmu Thoma Fitzgeralda Beefcake, seriálu CBC Dona McKellara Twitch City a filmu Jeremyho Podeswy The Five Senses, za který byl nominován na Genie Award for Best Performance v herecké kategorii. Vydané hry: See Bob Run, Playwrights Canada Press, 1990. Hra byla nominována na Chalmers Award Best New Canadian Play. Wild Abandon, Playwrights Canada Press  2-2 Tango, Couch House Press,1992, published in: Making, Out: Plays by Gay Men. Hra byla nominována na Chalmers Award Best New Canadian Play. This is a Play, Playwrights Canada Press, 1993 Never Swim Alone, Playwrights Canada Press, 1993. Hra získala cenu Over All Excellence v roce 1999 na New York Fringe Festival a byla znovu uvedena Off Broadway v Soho Playhouse v roce 2000. House/Humans, Coach House Press, 1994. Hra získala Chalmers Award Best New Canadian Play. Here Lies Henry, Playwrights Canada Press, 1996. Hra získala Chalmers Award Best New Canadian Play, Fringe First Award ve Skotsku a byla nominována na Governor General Award. Monster, Scirocco Drama, 1999. Hra byla nominována na Governor General Award. The Soldier Dreams, Scirocco Drama,1997 Marion Bridge, Talon Books, 1999. Hra byla nominována na Governor General Award. In On It, Scirocco Drama, 2001. Představení získalo cenu Village Voice OBIE Award za divadelní hru a cenu GLAAD: Off-Off-Broadway. You are Here, Scirocco Drama, 2001 Hra, kterou připravil Daniel MacIvor se studenty posledního ročníku Canada’s National Theatre School v Montrealu, zahajovala Theatre Passe Muraille’s sezónu 2001 v Torontu. Zdroj: www.divadloarcha.cz

Autor

Narodil se 6. dubna 1971 v Dublinu, kde žije dodnes. Začal psát v osmnácti letech jako student filozofie na dublinské univerzitě pro divadelní skupinu svých spolužáků Fly by Night. První hry si režíroval sám, protože se údajně nenašel nikdo jiný, kdo by se do nich pustil. Stal se vyznavačem režijního minimalismu: „Mé hry se odehrávají v divadle, tak jaképak zbytečné pobíhání? Postava je na jevišti a je si naprosto vědoma toho, že mluví ke skupině lidí.“ První úspěch u kritiky zaznamenal s monologickou hrou Rum a vodka z roku 1992. Následoval další dramatický monolog notorického alkoholika, který je dohnán bezvýchodností své situace až k vraždě Dobrý zloděj. Po Slané vodě z roku 1995 publikoval McPherson hry Vír (1997, hru uvedlo v roce 2000 také pražské Národní divadlo v režii Ivana Rajmonta), Svatý Mikuláš z roku (1997, v Česku bylo toto monodrama představeno formou scénického čtení), Dublinská koleda (2000), Port Authority (2001) a Zářící město (2004). 

Autor

Narodil se roku 1965 v Rathcoole, v severním Belfastu. Od většiny severoirských dramatiků se Gary Mitchell liší svou perspektivou – je totiž protestant. A protestanti jsou i jeho hrdinové. Gary Mitchell píše pro radio,televizi,film a divadlo. Jeho hra V našem malém světě, která měla premiéru v roce 1997 v Abbey Theatre v Dublinu, získala Irskou národní cenou za nejlepší novou hru roku, byla ověnčena ještě další řadou cen a dočkala se řady zahraničních uvedení. Následující rok Abbey theatre uvedl jeho hru As The Beast Sleeps. Jeho práce měly premiéry i v Londýnském Royal Courtu (např. Trust -1999, Síla zvyku - 2000, Loyal Women - 2003) . Poté, co byla uvedena jeho hra Síla zvyku, se musel autor i se svou rodinou začít skrývat, co mu teroristická skupina zachycená ve hře vyhrožovala smrtí. On a jeho rodina od té doby žijí v utajení někde v Severním Irsku. STATE of FAILURE REMNANTS SOMETHING to BELIEVE IN DECEPTIVE IMPERFECTIONS SPLINTERS LOYAL WOMEN REMORSE AS the BEAST SLEEPS MARCHING ON THE FORCE of CHANGE – vítěz Večera Standart Charles Wintour Award pro nejvíce nadějného dramatika CONVICTIONS: HOLDING CELL – jedna ze sedmi her provedená v Crumlin Road Courthouse, Belfast ENERGY TRUST TEARING the LOOM IN a LITTLE WORLD of OUR OWN – získala Irskou národní cenu za nejlepší hru novou hru roku, vítěz ceny Belfast Arts Drama Award SINKING THAT DRIVING AMBITION ALTERNATIVE FUTURE INDEPENDENT VOICE – vítěz ceny Stewart Parker Award ( BBC Radio Drama). Zdroj: www.dilia.cz

Autor

Narodila se 1. prosince 1970 v Moskvě. Dětství prožila s rodiči geology na severu Ruska ve městě Uchta v republice Komi. Po maturitě a návratu do Moskvy pracovala jako referentka v časopiseckých redakcích a marně se pokoušela (celkem čtyřikrát) o přijetí na Vysokou státní školu kinematografie. Nakonec od roku 1992 studovala na katedře dramatiky při Literárním institutu. Hry psala od svých devatenácti let, průlom však znamenala až její čtvrtá hra Táňa, Táňa z roku 1994. V roce 1995 vyšla hra časopisecky, o rok později byla uvedena v Moskvě, následně v Petrohradu i v zahraničí. V roce 1996 dokončila Muchinová pátou „hru s obrázky“ You, v premiéře ji vzápětí uvedli studenti moskevské divadelní akademie. Muchinová pak na sedm let přerušila svou spisovatelskou kariéru. Provdala se, založila rodinu a zase se rozvedla. Mezitím sbírala materiál pro dvě nové hry: první – Letí - měla být určena pro moskevské Divadlo Petra Fomenka; druhá, zatím nedokončená hra s pracovním názvem Lva (ženská varianta mužského jména Lev), je připsána divadelnímu souboru Oxany Mysinové. 

Autor

Americká dramatička Phyllis Nagy se v roce 1991 dostala v rámci výměnného programu do londýnského Royal Court, v Anglii se natrvalo usídlila a svou tvorbou se zapojila do hnutí in-yer-face theatre, nové vlny britské dramatiky 90. let. Její tvorba (k nejznámějším hrám patří „Weldon Rising“ a „Butterfly Kiss“) nese celou řadu znaků tzv. coolness, zároveň se však vymyká svou specifickou poetikou.  

Autor

(narozen v roce 1970) je jedním z nejzajímavějších autorů současného Irska. Patří ke generaci, která přenáší těžiště dramatické tvorby z venkova k městským příběhům. Zabývá se problémy současného Irska, které se pomalu z dávno zaujímané pozice "negrů Evropy" dostává do pozice "keltského tygra". V O´Roweho dílech se ale většinou setkáme s odvrácenou stranou irského ekonomického ráje, jeho postavy jsou asociální vyděděnci, vztahy bývají zásadně nefunkční, vyhlídky neradostné. Kromě divadelních her je Mark O´Rowe autorem scénáře k úspěšnému filmu Intermission. Divadelní hry: Anna´s Ankle Crestfall From Both Hips Howie the Rookie Made in China Terminus

Autor

Narodil se v roce 1967 v Mnichově. Vystudoval germanistiku na Ludwig-Maximilians-Universität München. V roce 1988 vydal svou první sbírku básní, od roku 1993 se věnuje tvorbě dramatické (jeho dramatický debut hra Zwischen zwei Feuern měla premiéru v Bayerischen Staatsschauspiel München). Za svou dosavadní kariéru získal mnoho ocenění: 1997 Ernst-Toller-Preis; 2000 Ernst-Hoferichter-Preis; 2003 Kleist-Preis, 2010 Bertolt-Brecht-Literaturpreis. Divadelní hry: • Zwischen zwei Feuern. Tollertopographie (1993) • Zuckersüss & Leichenbitter oder: vom kaffee-satz im zucker-stück (1996) • Tatar Titus (1997) • Radio Noir (1998) • The Making Of. B.-Movie (1998) • Heartcore Theater (2000) • Death Valley Junction (2000) • Erreger (2000) • Letzter Aufruf (2000) • Fliegenfänger (2000) • Es ist Zeit. Abriss (2001) • Katakomben (2001) • 99 Grad (2001) • Vatersprache (2002) • Auf Sand (2003) • Nächte unter Tage (2005) • Nach den Klippen (2005) • Ersatzbank (2006) • Schwarze Minuten (2007) • Fratzen (2009) • Blaue Spiegel (2009) • Sing für mich, Tod! Ein Ritual für Claude Vivier. RuhrTriennale 2009 • Jevištní adaptace filmu Das Leben der Anderen režiséra Floriana Henckel von Donnersmarcka (2009)

Autor

Italský herec, režisér, dramatik a překladatel. Narodil se v roce 1976 v Janově. Vystudoval herectví na divadelní škole janovského Teatro Stabile. Po škole nějakou dobu pracoval v komunitním centru při nemocnici v severoitalské Alessandrii: „Během toho roku jsem viděl celé drama tohoto světa.“ V roce 1997 napsal svou první hru Nůžky na drůbež, kterou o dva roky později uvedl v Římě. Premiéra hry 2 bratři (2 fratelli, 1998) v roce 2000 znamenala počátek autorovy dlouhodobé spolupráce s Teatro Stabile v Bolzanu. Mimořádný úspěch hry 2 bratři, která byla v roce 2001 oceněna prestižní cenou Premio Ubu, podnítil zájem londýnského Royal Court Theatre. Paravidino mohl jako rezidentní dramatik v Royal Court pracovat na své hře JANOV01, kterou divadlo následně zařadilo do cyklu angažovaných dramat pojednávajících o násilně potlačovaných lidských právech. Silně kritickou hru, líčící tragické události na summitu G8 v Janově, oficiální místa v Itálii příkře odmítla a Paravidino se musel při italském uvedení hry potýkat se zákazem a rušením některých představení. Také další hra Oříšky vznikla na objednávku slavného londýnského divadla – Royal National Theatre, které ji uvedlo na komorní scéně Cottesloe v roce 2003. Ve významné anketě německých divadelních kritiků při časopisu Theater Heute byly Oříšky zvoleny nejlepší zahraniční hrou roku 2003. V současné době žije Paravidino v Římě; založil divadelní soubor Gloria-babbi, úspěšně debutoval jako filmový režisér (autorský film Texas z roku 2005), zaujal také svými překlady z angličtiny (Shakespearův Sen noci svatojánské a Richard III., Harold Pinter).

Autor

(narozen v roce 1967 v Londýně) Jeden z nejpopulárnějších současných mladých anglických dramatiků a nositel mnoha divadelních ocenění, včetně Ceny Laurence Oliviera za hru Blue/Orange, příběh černého schizofrenika a dvou psychiatrů, odehrávající se v ústavu pro duševně choré. Psychická choroba se v dílech Joe Penhalla objevuje častěji, připomeňme jen jeho asi nejúspěšnější hru, Slyšet hlasy (Some Voices). Penhall se ve svých psychologicky zaměřených hrách snaží dokázat, že současná dramatika není nutně jen o sexu a násilí, proto zobrazuje partnerské vztahy, jeho častým motivem je také soupeření dvou bratrů. Penhall často spolupracuje s divadlem Royal Court, kde měla premiéru i později zfilmovaná hra Slyšet hlasy (Some Voices). Jeho zatím poslední text, Landscape with Weapon, měl premiéru v National Theatre v roce 2007. Výběr z divadelních her Joea Penhalla: Slyšet hlasy (Some Voices, 1994) Plavý kůň (Pale Horse, 1995) – text je v elektronické podobě k dispozici v DILIA, Láska a porozumění (Love and Understanding, 1997) Blue/Orange, 2001 Nula (Dumb Show, 2004) Landscape with Weapon, 2007 – text v originále k dispozici v DILIA, Zdroj: www.dilia.cz

Autor

Patří mezi nejtalentovanější rumunské divadelníky své generace. Ve svých 28 letech je uznávaným hercem, choreografem a dramatikem. Jeho herecké a pohybové kreace vzbuzují respekt. V Rumunsku získal řadu prestižních ocenění. Úzce spolupracuje s divadly Odeon a s Malým divadlem v Bukurešti. Působil též jako herecký pedagog. Jeho hra Elevátor se setkala s velkým ohlasem doma i v zahraničí. V Rumunsku bylo nedávno do kin uvedeno i filmové zpracování Elevátoru.

Autor

Překladatelka, teatroložka, dramatička. Od roku 2007 studuje postgraduální studium na katedře anglistiky a amerikanistiky Masarykovy univerzity. V akademickém roce 2008/2009 studovala na univerzitě v Torontu v Kanadě. Je autorkou hry ROMA, která byla oceněna v druhém ročníku dramatické soutěže Zlatá divadelní žába o novou autorskou divadelní hru, reflektující problematiku rovných příležitostí žen a mužů. V současné době žije v Berlíně.

Autor

Narodil se v červnu roku 1966 v Západním Sussexu - jeho otec je letecký konstruktér, matka sekretářka, mladší bratr pracuje jako novinář - od deseti let navštěvoval dramatický kroužek, ve třinácti napsal svou první hru - v letech 84 – 87 studoval angličtinu a divadelní vědu na univerzitě v Bristolu - původně se chtěl stát hercem, ale jak sám říká: „rychle jsem pochopil,že jiní lidé budou lepší než já“. Místo toho začal tedy režírovat a psát krátké hry. - po premiéře jeho hry Pěst (Fist), desetiminutového dialogu dvou mužů o sexu, za ním přišel režisér Max Stafford-Clark. „Zeptal se mě, jestli mám celovečerní hru, a já jsem zalhal a řekl, že ano. Takže jsem pak jednu musel napsat.“ - 1.října 1996 měla v divadle Royal Court premiéru jeho první celovečerní hra Shopping and Fucking, britské úřady však originální název zakázaly uvést na plakáty, takže byla oficiálně uvedena jako Shopping and F***ing. Hra definitivně prosadila novou vlnu, označovanou jako Coolness. Česká premiéra proběhla v Činoherním studiu v Ústí nad Labem. - v roce 1997 nastudovalo divadelní seskupení Actors Touring Company v čele s Nickem Philippouem další Ravenhillovu hru Faust, inspirovanou jak faustovskou legendou, tak životem filosofa Michela Foucaulta. Ravenhill poté hru znovu výrazně přepracoval a tato druhá verze byla uvedena v dubnu 1998 Tuesday Laboratory v Los Angeles pod názvem Faust (Faust Is Dead). Ke změně názvu se Ravenhill inspiroval výrokem jednoho londýnského kritika. Ten po shlédnutí Ravenhillovy verze Fausta prohlásil, že Faust je mrtev. Českou premiéru měla hra v brněnském HaDivadle. - další dva nové Ravenhillovy dramatické texty byly uvedeny v roce 1998. Hra Sleeping Around, poprvé inscenována v květnu 1998 v Salisbury Playhouse, vznikla v rámci projektu spolupráce několika dramatiků, jedná se o experiment se zajímavým výsledkem. Druhá hra s názvem Handbag byla inspirována Oscarem Wildem (především jeho hrou Jak je důležité míti Filipa) a nastudoval ji opět Nick Philippou s Actors Touring Company. - v září 1999 uvedl Ravenhillův dvorní režisér Max Stafford Clark se svou skupinou Out of Joint premiéru jeho nové hry nazvané Some Explicit Polaroids. V České republice měla premiéru v divadle Disk v Praze pod názvem Polaroidy. - další hra Marka Ravenhilla Mother Clap´s Molly House měla premiéru v srpnu 2001 v Royal National Theatre v Londýně. Hra, v jejímž podtitulu stojí „černá komedie se zpěvy“, je nejen oslavou různosti lidské sexuality, ale také fascinujícím pohledem do skryté kapitoly Londýnské historie. - Poté Ravenhill vytvořil dvě hry pro mládež: Totally Over You a Citizenship. - Jeho poslední hra z roku 2006 s názvem The Cut byla uvedena přímo na West Endu s Ianem McKellenem v hlavní roli. Mark Ravenhill o svých hrách… …Dá se říci, že mé hry se snaží porozumět světu, ve kterém zkolabovaly dvě dlouho tradované víry: v Boha a v politiku. Lidé jsou „bez mapy“, a tedy jistým způsobem úplně svobodní a zároveň ztracení. "…Postavy v mých hrách reagují extrémním způsobem, protože se nacházejí v extrémních situacích, ale zároveň, doufám, všechny prodělávají určitý vývoj. V každé hře jsou okamžiky, kdy jsou hrdinové velmi zranitelní, kdy se snaží někomu podat ruku, o někoho se starat. … Moje postavy jsou takové, jaký je svět okolo nich i můj vlastní. Tím nejdůležitějším se staly peníze, chybějí jakékoli jiné hodnoty, vztahy mezi lidmi diktuje trh a kapitalismus. Proto jsou mí hrdinové, chtějí stále víc a víc, jsou nenasytní, poživační a chamtiví. I tak intimní a osobní záležitost, jako je sex, se stává něčím, po čem je sháňka…" Zdroj: www.dilia.cz

Autor

(1969) se narodil v Hamburku, kde vystudoval divadelní režii. V současnosti je rezidentním autorem a režisérem berlínské Schaubühne. Jako činoherní a operní režisér dále působí a působil např. v Schauspielhaus Hamburg, Bayerische Staatsoper, Burgtheater Wien, Toneelgroep Amsterdam, Seven Stages Atlanta a Schauspielhaus Zürich. Mezi jeho nejznámější hry patří Bůh je DJ (Gott ist ein DJ, 1998) uvedený asi v 50 inscenacích po celém světě, Nothing hurts (2000) nebo čtyřdílný cyklus politického divadla Systém (Das System) uváděný od roku 2004 v Schaubühne. Zdroj: www.dilia.cz

Autor

Absolvovala Konzervatoř Jaroslava Ježka (obor Tvorba písňového textu a scénáře) a Českou zemědělskou univerzitu (obor Evropská agrární diplomacie). Vydala básnické sbírky Ludwig (1999), Není nutné, abyste mě navštěvoval (2001), Popel a slast (2004) a knížku povídek Noci, noci (2004). Je zastoupena v povídkových souborech Už tě nemiluju a Schůzky s erotikou (2005). Její básně byly přeloženy do několika jazyků, je zastoupena v zahraničních antologiích. Za dvojjazyčný překlad druhé sbírky Nicht nötig, mich zu besuchen (2002) vydaný v Rakousku obdržela roku 2003 německou cenu Huberta Burdy pro mladé východoevropské básníky. Získala tvůrčí stipendium v Nezávislém literárním domu v rakouské Kremži (2001), Stipendium Hermanna Kestena v Norimberku (2002) a v Künstlerhaus Schloss Wiepersdorf (2004) v Německu. Scénický náčrt divadelní hry Frau in Blau uvedlo Činoherní studio Ústí nad Labem roku 2004. Za hru Niekur získala 2. cenu v dramatické soutěži Cen Alfréda Radoka za rok 2006, přičemž 1. cena nebyla udělena. Osobní stránky autorky: http://rudcenkova.freehostia.com  

Autor

(*1967 v Göttingenu, Německo) Předtím než v roce 1990 začal studovat činoherní režii na mnichovské městské divadelní škole Otto-Falkenberg-Schule, pracoval jako nezávislý žurnalista a spisovatel v Istanbulu. Po absolutoriu se stal asistentem režie a posléze i členem uměleckého vedení mnichovských Kammerspiele. V roce 1998 odcestoval do USA, kde se po dobu jednoho roku věnoval především překladům. Pro sezonu 1999/2000 byl angažován jako autor a dramaturg berlínskou Schaubühne a v sezoně 2001/2002 působil jako kmenový autor divadle Deutsches Schauspielhaus v Hamburku, kde měla v roce 2002 světovou premiéru hra Vorher/Nachher (Předtím/Potom). Mezi jeho nejuváděnější hry patří Die arabische Nacht, Push Up 1-3 nebo Vor langer Zeit im Mai. Roland Schimmelpfennig je mimo jiné držitelem Ceny Else-Laskerové-Schülerové za hru Fisch um Fisch a Nestroyovy ceny za nejlepší německou hru roku 2002 (Push Up 1-3); nejvýznamnějšího německého festivalu současného dramatu Mühlheimer Theatertage NRW-Stücke se v posledních letech zúčastnil hned se čtyřmi texty - Vor langer Zeit im Mai (2000), Die arabische Nacht (2001), Push up 1-3 (2002) a Vorher/Nachher (2003). Za text Für eine bessere Welt získal ocenění Rozhlasová hra roku 2004. Hru Auf der Greifswalder Straße napsal na objednávku Deutsches Theater Berlin, kde se uskutečnila 27. ledna 2006 premiéra v režii Jürgena Gosche.V současné době patří k nejčastěji uváděným německým autorům. Hry: Die ewige Maria (Věčná Marie, 1996); Keine Arbeit für die junge Frau im Frühlingskleid (Žádná práce pro mladou ženu v jarním, 1996); Die Zwiefachen (Dvojití, 1997); Aus den Städten in die Wälder, aus den Wäldern in die Städte (Z měst do lesů, z lesů do měst, 1997); Fisch um Fisch (Ryba za rybu, 1999); Vor langer Zeit im Mai (Tenkrát v máji, 2000); M.E.Z. (Středoevropské časové pásmo, 2000); Die arabische Nacht (Arabská noc, 2001); Push Up 1-3 (2001); Vorher/Nachher (Předtím/Potom, 2002); Für eine bessere Welt (Pro lepší svět, 2003); Die Frau von früher (Žena z dřívějška, 2004), Auf der Greifswalder Straße (2005), Ambrosia (2005), dále Das Reich der Tiere (Říše zvířat, 2007), Hier und Jetzt (Teď a tady, 2008), Peggy Pickit sieht das Gesicht Gottes (Peggy Pickitová vidí boží tvář, 2010) a Wenn, dann: was wir tun, wie und warum (2011). Zdroj: www.aura-pont.cz a www.dilia.cz

Autor

3.7.1970 Pracoval v Třineckých železárnách. V roce 1999 absolvoval Divadelní fakultu JAMU v Brně v oboru činoherní dramaturgie v ateliéru Studio D pod vedením prof. Bořivoje Srby. V současnosti student doktorandského studia v oboru Dramaturgie a autorská tvorba tamtéž a noční recepční v Městském divadle Brno. Je autorem řady politicko-kulturologických esejů, kratičkých útvarů, které žánrově pojmenovává "dramatické nesmysly", a divadelních her, z nichž některé byly uvedeny na domácích i zahraničních scénách. Za hru Smetení Antigony obdržel v roce 1998 druhou cenu v soutěži o nejlepší českou hru Nadace Alfréda Radoka. Je jedním ze zakladatelů divadelního internetového časopisu Yorick. Sikora bývá charakterizován jako mladý rozhněvaný dramatik. Svůj odpor proti totalitním tendencím tržního systému a područí ideologie blahobytu a všeobjímající technologie staví na burcující síle slova, které často užívá v provokativních, surreálných a  neobvyklých kombinacích. Jeho autorský přístup vyjadřuje i název jeho stěžejní eseje Nová definitivnost, díky níž chce narozdíl od postmoderní rozbředlosti, neurčitosti a chaosu dospět k přesnému pojmenování stavu, v němž se nacházíme. Rozhovor Tomáše Syrovátky s Romanem Sikorou. Divadelní hry: Manžel Dituš, 1994 Kočka na mráčku, 1994      Sodomagomora, 1995, premiéra 5.2.1996 Studio Marta, Brno Balada pro jednoho kance, 1995      Tank, 1996, premiéra říjen 1996 Východoslovenské divadlo, Košice, Slovensko Černá noc, 1996 Smetení Antigony, 1997, premiéra 6.4.2003 Studio Marta, Brno Vlci, 1997, premiéra 17.12.1997 Divadlo Husa na provázku, Brno Krásná hra s jarními květy, 1997 Sibiř, 1997 Aut mori, 1997, hráno různými šermíři Nehybnost, 1998, premiéra 12.12.1999 Divadlo Promiňte, klub Amfora, Praha Rozrazil 3/99, 1999, premiéra 17.11.1999, Divadlo Husa na provázku, Brno Holomek z Prasnic, 1999, uvedeno šermířskou skupinou v Přerově Opory společnosti, 2000, premiéra 11.11.2001 Divadlo Na zábradlí, Praha (scénické čtení) Jitro kouzelníků, 2003 Největší básník, 2004 Včera to spustili, 2004, Zpověď masochisty, 2010. Překlady: Smetení Antigony němčina - Antigone weggefegt Zpověď masochisty - angličtina, němčina, francouzština Zdroj: www.dilia.cz

Autor

Spisovatel, dramatik a dramaturg Botho Strauß (1944) se narodil v Naumburgu/Saale a studoval germanistiku, divadelní vědu a sociologii v Kolíně a Mnichově. V divadle začínal jako herec amatérských souborů, v letech 1967-70 byl redaktorem časopisu Theater Heute, poté působil jako dramaturgický poradce v Schaubühne am Halleschen Ufer v Berlíně, kde úzce spolupracoval především s režisérem Peterem Steinem. Za svou bohatou literární tvorbu obdržel řadu ocenění, z těch divadelních jmenujme například Hannoverskou cenu za hru Známé tváře, smíšené pocity, kterou v roce 1974 získal společně s dramatiky Franzem Xaverem Kroetzem a Thomasem Bernhardem, dále cenu za nejlepší německou divadelní hru sezóny Mülheimer Dramatikerpres (Kalldeway, Farce, 1982) nebo cenu Georga Büchnera, která mu byla udělena v roce 1989.     Strauß jako dramatik je zejména pečlivým pozorovatelem společenského panoramatu bývalého západního a posléze sjednoceného Německa. Ve svých hrách vytvořil početný dramatický personál od vysoce postavené smetánky marnící čas bezobsažnými floskulemi (Trilogie shledání, 1977), přes německé turisty v Maroku a turecko-německé páry ve Spolkové republice (Malí a Velcí, 1978), vykořeněné figurky "stationendramatu" Kalldeway, Farce procházející různými sexuálními, manželskými a genderovými terapiemi, hororová monstra ve hře Angeliny šaty (1991) až po postmoderní verzi nadčasových postav evropské literární nebo mytologické historie přenesených do panrelativizované současnosti například v přepisu Shakespearova Snu noci svatojanské nazvaném Park (1984) a odysseovské vizi Ithaka (1996). Postavy Straußových her i románů jsou protagonisty nahořklých příběhů odehrávajících se v souřadnicích dvojznačnosti, v níž lidé inscenují svůj každodenní život, přičemž si pohrávají s rolemi a identitami. S rovinami různých vrstev skutečnosti a snu autor pracuje v jedné ze svých nejznámějších her Čas a pokoj (1989). V 90. letech pokračuje Strauß v linii satiricko-komediálních her (Polibek zapomnění, 1998; Podobní, 1998) i v neméně ironických portrétech sjednoceného Německa (Závěrečný chór, 1991; Rovnováha, 1993).  Zdroj: www.dilia.cz

Autor

Básník, prozaik a dramatik. Po studiích gymnázia pracoval mimo jiné jako kameník, knihkupec, kolportér, čižbář, flašinetář, vazač vějířů na pštrosí farmě, natěrač železničních vagónů. Od roku 1991 působí jako archivář v pražském Divadelním ústavu. Od poloviny 90. let se věnuje autorské tvorbě, která ve své pestrosti sahá od poezie na pomezí výtvarného umění a literatury, přes dokumentární epiku příběhů z lidské periferie a posléze literární mystifikaci, až k próze. V roce 2006 vytvořil svou dramatickou prvotinu Španělské ptáčky, kterou v témže roce vydalo nakladatelství Větrné mlýny v rámci edice Současná česká hra. 

Autor

Pavel Trtílek (*1977), dramatik, básník, překladatel. Vystudoval Divadelní fakultu JAMU (postgraduálně obor dramaturgie a autorská tvorba), kde nyní působí jako pedagog. Dosavadní autorská činnost zahrnuje přes patnáct celovečerních divadelních her a další hry kratšího rozsahu. Většina z nich byla uvedena na českých jevištích. Jeho hry Špína; Poslední večeře; Můj krásný svět; Modelky a Večer umělců se dostaly do finále dramatické soutěže Ceny Alfréda Radoka, přičemž hra Poslední večeře získala 2. cenu. Rozhlasovou hru Ave Maria nahrál Český rozhlas Brno. V posledních letech tvoří i v autorském tandemu s Janem Krupou, se kterým se věnují také překladům z francouzštiny (Ionesco, Tardieu, Beckett, Pinget, Dubillard). V roce 2011 dokončil svůj první román nazvaný přízračně: Poslední kniha. Pro kulturní periodika píše divadelní recenze. Některé jeho hry jsou přeloženy do cizích jazyků (němčina, slovenština, španělština, maďarština, ruština).   Divadelní hry: * Bludice (1998) * Kristýnka (1998) * Kadeře, peřeje, kolotoče (1998) * Špína (1999) * Romeo, Julie, smog a hluk! (1999) * Strašlivá pravda vo babičce naší paní Božky Němcový (2000) * Višňový smrad (2000) * Čingischán (2002) * Zabiju tě sekerou! (2003) * Sedmero krkavců (2003) * Poslední večeře (2003) * Átreovci (2004) * Můj krásný svět (2005, spoluautor Jan Krupa) * Pět set milionů Číňanů míří na západ hledat si nevěsty (2005) * Největší básník jede stanovat s nejmenším básníkem (2006) * Sestřičky (2006) * Modelky (2007, spoluautor Jan Krupa) * O králi, který proměnil svoji dceru ve zlato (2008, spoluautor Jan Krupa) * Lékařská záhada nosu Federica da Montefeltra, vévody z Urbina (2009)   Překlady divadelních her: ·        Das letzte Abandmahl (do němčiny přeložila Martina Kampichler) ·        Romeo, Julia, Smog und Lärm! (do němčiny přeložila Martina Kampichler) ·        Romeo, Julieta, humo y ruido (do španělštiny přeložili Marek Mojžíšek a Gabriel Iglesias Menchén) ·        Posledná večera (do slovenštiny přeložila Ilona Baráth) ·        Vyšňevyj smrad (do ruštiny přeložil Jakub Kostelník) ·        Fünf Hundert Millionen Chinesen begeben sich auf der Suche nach einer Braut Richtung Westen (do němčiny přeložila Viktoria Harrucksteiner) Zdroj: www.dilia.cz

Autor

Narodil se r. 1944 v St. Margarethen v Korutanech a od ranných let se pokoušel psát. Maturoval v Klagenfurtu v roce 1963 a až do roku 1971 střídal nejrůznější zaměstnání. V tomto roce se stává rázem známým svým provokativním dramatem Rozznjagd (Hon na krysy) a jako svobodný spisovatel žije dále ve Vídni. Převážná část jeho dramatického díla se vyznačuje až agresivní kritikou společnosti a jejích falešných morálních hodnot. Přes mnohé skandály, které uvádění jeho her provázely, obdržel v roce 1981 v Berlíně prestižní literární cenu Gerharda Hauptmanna. Většina Turriniho her byla přeložena do mnoha jazyků. 

Autor

Narodila se 2. 3. 1979. V letech 1998-2001 studovala českou a portugalskou filologii na FFUP v Olomouci, letos dokončila studium portugalštiny na FFMU v Brně a od roku 2002 je studentkou divadelní dramaturgie na JAMU v Brně (ateliér Josefa Kovalčuka a Arnošta Goldflama). Napsala hry Absintus Dei (2002), Psí hřbitov (2004), Žumpa (2005), Škatulata, škatulata (2005), Makové koláčky a Zazděná/Mauerschau. Absintus Dei , Psí hřbitov a Žumpa byly ve formě scénického čtení uvedeny na 1O., 11. a 12. ročníku Salonu původní tvorby na JAMU. Psí hřbitov měl v roce 2004 premiéru v brněnském Divadle v 7 a půl v režii Ondřeje Elbela. Škatulata, škatulata vznikla pro festival Divadla Husa na provázku Sedm moderních smrtihlavů a Žumpa byla v témže divadle uvedena v rámci projektu scénického čtení Vaření polívky. Za hru Žumpa získala autorka Cenu Evalda Schorma za rok 2005. Zdroj: www.dilia.cz

Autor

Patří mezi nejúspěšnější současné americké dramatiky. Zásadním zlomem v jeho kariéře byla cena Obie za mimořádný počin v oblasti dramatu za hru Quills. Další prestižní ocenění hry Kesselringovou cenou za nejlepší nové americké drama podnítilo zájem Hollywoodu a Wright přepracoval hru do podoby filmového scénáře (film s Geoffrey Rushem v hlavní roli byl v ČR uveden pod názvem Perem markýze de Sade). Za scénář k filmu Quills byl Wright nominován na Zlatý glóbus. Další Wrightovy hry si od té doby nacházejí cesty na jeviště významných amerických divadel; jako rezidentní dramatik píše pro New York Theatre Workshop. Za hru Svou vlastní ženou obdržel prestižní Pulitzerovu cenu za nejlepší drama pro rok 2004, cenu Tony za nejlepší hru sezóny a řadu dalších významných divadelních ocenění. 

Autor

(1970, Stuttgart) dramatička, mediální analytička. V roce 1998 absolvovala Filmovou akademii Baden-Württemberg. V sezóně 1999/2000 byla rezidentní autorkou v Theater Rampe ve Stuttgartu. Felicia Zeller získala řadu ocenění a tvůrčích stipedií: Cena Baden-Württemberg pro mladé dramatiky (1993), Stipendium Ilse Langer pro ženské dramatičky (1999) aj. V roce 2001 byla pozvaná na Autorentheatertage v Thalia Theater Hamburg. Dlouhodobě žila v zahraničí, pracovala na množství různých mediálních projektů, účastnila se festivalů a psala články pro “Stuttgarter Zeitung”. Je autorkou her "Město moře hoře" a "Rozhovory s astronauty". V současné době žije v Berlíně.

Autor

(*1978), vystudoval Vyšší odbornou školu hereckou. Po studiích začal působit jako herec v Horáckém divadle v Jihlavě a později v Divadle A. Dvořáka v Příbrami. Spolu s Davidem Nejedlým je autorem komedie "Bílý palcát aneb Konečně řešení", která získala v roce 2008 čestné uznání v dramatické soutěži Ceny Alfréda Radoka.

Autor

(*1977), o sobě říká, že je typickou Rybou, a to v dobrém i zlém. V současné době pracuje jako sportovní novinář. Je autorem tří divadelních her. Spolu se Stanislavem Jiránkem je autorem komedie "Bílý palcát aneb Konečně řešení", která získala v roce 2008 čestné uznání v dramatické soutěži Ceny Alfréda Radoka.

Různé

Bára Adolfová (produkční), Zuzana Augustová (překladatelka), Jan Bažant (scénograf), Michaela Bendová (pedagožka jevištní řeči), Vlastimil Petřík (osvětlovač), Lukáš Brinda (osvětlovač), Cyril Charous (osvětlovač), Jan Bidlas (herec), Martin Bohadlo (herec), Kateřina Bohadlová (překladatelka), Tomáš Bořil (fotograf), Eliška Boušková (herečka), Aleš Březina (hudební skladatel), Vít Březka (herec), Michal Bureš (DJ), Linda Burmeister (herečka), CLAD (VJ), Karel Czech (scénograf), Karel Čapek (scénograf), Miřenka Čechová (herečka), Vladimír Čepek (dramaturg), Viktorie Čermáková (režisérka), Martin Černý (zvukař a hudební dramaturg), Martina Černá (překladatelka a zahraniční vztahy), Sandra Černodrinská (herečka), Erika Čičmanová (scénografka), Natália Deáková (režisérka), Natália Drabiščáková (herečka), Magdaléna Dvořáková (scénografka), Martyna Dworakowska (scénografka), Helena Eliášová (dramatička), Vladimíra Fomínová (kostýmní výtvarnice), Jakub Gottwald (herec), Salome Geregayová (produkce), Kryšto Hádek (herec), Marija Havran (kostýmní výtvarnice), Jiří Havelka (režisér), Barbora Herchlová (scénografka), Hana Hložková (dramaturgyně), Tereza Hofová (herečka), Braňo Holiček (herec), Lukáš Homola (herec), Igor Chmela (herec), Hynek Chmelař (herec), Susanne Chrudina (režisérka), Kateřina Jáchymová (švadlenka), Jana Janěková ml. (herečka), Vladimír Javorský (herec), Tomáš Jeřábek (webmaster), Tomáš Jeřábek (herec), Kakalík (grafik), Ivanka Kanhäuserová (scénografka), Radovan Klučka (herec), Pavel Kodeda (scénograf), Lucie Kolouchová (dramaturgyně), Norbi Kovács (hudební skladatel), Eva Kratochvílová (herečka), Petr Krejčí (fotograf), Irena Kristeková (herečka), Kateřina Kroupová (výtvarnice), Alžběta Kynclová (herečka), Ondřej Ládek alias Xindl X (zpěvák, skladatel, dramatik), Daniela Ledecká (výtvarnice), Ela Lehotská (herečka), Eva Leimbergerová (herečka), Viktor Limr (herec), Malve Lipmann (scénografka), Adriana Máčiková (herečka), Jan Maleček (webmaster), Petra Mládková (scénografka), Eva Nádaždyová (herečka), Alice Nellis (režisérka), Míša Nerudová (účetnictví), Jitka Nerudová (herečka), Marek Němec (herec a režisér), Nora Nesvadbová (produkce), Leoš Noha (herec), Jana Novorytová (choreografka), Filip Nuckolls (režisér), MUDr. Jiří Ondra (režisér), Lukáš Pánek (produkční), Jiří Panzner (herec), Tomáš Petřík (herec), Tomáš Polák (skladatel, MIG21), Barbora Poláková (herečka), Markéta Polochová (překladatelka), Jaromír Plachý (grafik měsíčního programu), Jan Plouhar (herec), Dana Poláková (herečka), Klára Pollertová - Trojanová (herečka), Daniel Přibyl (dramaturg, zakládající člen o. s. Letí), Gabriela Pyšná (herečka), Adam Renč (režisér, herec), Tereza Richtrová (herečka), Josef Rubeš (režijní spolupráce), Jitka Rudolfová (režisérka), Janek Růžička (režisér), Eva Salzmannová (herečka, režijní spolupráce), Kamila Sedlárová (herečka), Barbora Seidlová (herečka), Claudia Schwartz (herečka), Katharina Schmitt (překladatelka a režisérka), Jakub Slach (herec), Jaroslav Slánský (herec), Adam Slaviský (herec), Jana Smetanová (scénografka), Lenka Stárková (produkční, zakládající členka o.s. Letí), Zuzana Stavná (herečka), Jana Stryková (herečka), Pavel Svoboda (scénograf), Tomáš Svoboda (režisér), Anna Synková (herečka), Sára Šimků (režisérka a hudební dramaturgyně), Petr Šmejkal (výroba), Andrej Šoltés (herec), Jana Špalová (scénografka a grafička měsíčního programu), Daniel Špinar (režisér), Petr Štědroň (překladatel), Marie Štípková (herečka), Petr Štindl (režisér), Patricia Talacko (scénografka), Jiří Trnka (dramaturg, herec), Ivana Uhlířová (herečka), Barbora Vaculová (dramatička), Hana Vágnerová (herečka), Lenka Vágnerová (choreografka), Petr Vančura (herec), Mariana Večeríková (herečka), Tereza Vilišová (herečka), Marta Vítů (herečka), Kateřina Zachová (účetnictví a finance), Jan Záveský (fotograf), Karel Zima (herec), Urša Žgank (režisérka). Tuto sekci pravidelně doplňujeme, pokud jste s námi letěli a náhodou jste se nenašli, napište na: eliasova@divadlo-leti.cz