Loading ...
Vítejte na blogu Generační ikony.
Tyto stránky vám přináší Divadlo Letí a jejich cílem je rozpoutat veřejnou internetovou diskuzi o tom, jaké jsou vaše a naše generační ikony, co pro nás znamenají, jak formují nebo formovali naše životy. Prostřednictvím blogu bychom rádi polemizovali o tom, co nebo kdo je generační ikona, jak se od sebe liší generace a jejich ikony, jak ikony vznikají, zdali je generační ikonou pouze člověk nebo se jí může stát i určitý fenomén (např. facebook), je generační ikona totéž co idol?
Na stránkách bychom rádi také četli a psali o „lokalizaci“ generačních ikon, tedy jaké jsou hranice a spojitosti ikon lokálních a globálních.
Blog vedou čtyři čeští blogeři (mená s linkom), které znáte také z jiných blogovacích stránek. Jejich příspěvky na téma generačních ikon si můžete přečíst v části (názov a odkaz sa sekciu, kde sú samotné příspěvky). Na stránkách můžete potkat také řadu osobností z českého veřejného života, kteří se s vámi jako hosté blogu také podělí o své názory na téma generačních ikon.
Materiál získaný z příspěvků a komentářů na blogu bude využit v tvůrčích projektech Divadla Letí. Na jaře 2012 připravíme z vybraných textů prezentaci ve formě scénického čtení v rámci projektu 8v8. Vytvořené příspěvky se stanou také inspiračním zdrojem pro rezidenčního autora, rakouského dramatika Bernharda Studlara, který bude v příštím roce pro Divadlo Letí psát hru zaměřující se právě na generační ikony. Těšit se můžete také na interaktivní divadelně-internetový seriál inspirovaný vašimi blogeřskými příspěvky.
Přejeme tedy hodně inspirace a příjemné psaní i čtení blogu Generační ikony.
> celý text
Chceš, aby tvoje ikony vstoupily na prkna, která znamenají svět?
Justin Bieber, Ježíš, panenka Barbie, Madonna, Maradona, Lady Gaga nebo Lady Di? Nebo někdo úplně jiný? Třeba termix nebo Myšpulín? Ti všichni se můžou stát hlavními postavami v divadelním seriálu, a to přesně tak, jak si je tady napíšeš. Inspiruj tvůrce Divadla Letí v jejich novém projektu. Čteme vše a to nejlepší rovnou házíme do replik. Sleduj blog a uvidíš…
To se mi líbí
Jak jsem nikdy nedostala Barbínu
Mám-li se zamyslet nad otázkou, kdo je pro mě idol a ikona, tak to opravdu vidím generačně. Už malé pětileté děti mají své idoly. Kluci většinou akční hrdiny kreslených seriálů, holčičky princezny, víly, baletky.
S dospíváním a pubertou se idoly mění a mladí lidé si vylepují plakáty nejčastěji zpěváků a zpěvaček. Idol souvisí se sexualitou a většina z nás si takové to virtuální zamilování prožije a dnes se tomu možná smějeme, nebo se za to malinko stydíme. Já se tedy vlastně stydím hodně. Ve dvanácti jsem si vylepovala plakáty Ivetky Bartošový, snad chápete, že se pod ten blog nemůžu podepsat.
Jako holčička jsem milovala panenky, růžovou, chodila na balet. Kamarádka, jejíž maminka pracovně jezdila do západního Německa, měla kufr plný panenek Barbie. Tehdy jsem jí hrozně záviděla a toužila mít taky Barbie. Asi to na mě bylo hodně znát, tak mi ta její máma jednou přivezla Skipperu – holčičku, ale opravdovou Barbie jsem nedostala.
Zapátrám-li ve vzpomínkách na stěny svého pokojíčku, tak to byli převážně ženské tváře. Tehdy jsem ale měla pocit, že jsem jejich obdivovatelka, ne, že je miluju. Když všechny holky milovaly nějakého idola, tak jsem si taky nějakého vybrala a snad o něm i snila.
Bohužel jsem v té době taky hodně četla a přemýšlela. Začaly se přede mnou zjevovat ikony. Lidé, kterých si vážíme, pro jejich morální postoje, pro práci, kterou odvádějí a intelektuální charisma.
Bylo mi šestnáct, když jsem poznala svého muže. Odvedl mě do jiného světa. Do světa myšlenek, ráda jsem mu naslouchala a obdivovala. Vytapetovala jsem dětský pokoj a dala jsem všem idolům vale.
Brzy jsme spolu začali žít a to, že se za hezkou holkou otočíme oba, bylo ze začátku úsměvné.Tehdy jsme snili o milování ve třech, nestalo se. Místo toho jsem se zamilovala do jedné tmavovlásky. Nevím, zda to věděla, asi ano, ale já jí to nikdy neřekla. Byla pro mě zároveň i ikonou, tudíž jsem se bála se, že si mě pak už nebude vážit.
Paradoxně spolu s ní jsem objevila nové ikony – Sváťu Karáska a Ježíše. V tak trochu povrchním chápání Bible mi najednou přišlo křesťanské a správné vdát se a založit rodinu. Byla to i reakce na nenaplněnou lásku a nebylo to správné rozhodnutí.
Chtěla jsem zapomenout na temnou stránku svého života a pět let se mi to i dařilo. Bohužel naše manželství nebylo ideální a ve chvíli, kdy nefungovalo, jsem otevřela tajnou komnatu. Najednou jsem si vybavila své idoly z dětství, jak jsem ve školce milovala Lucinku a v první třídě políbila Radku…
Nehledala jsem další ikonu, chtěla jsem život, sexuální pud bez balastu kolem…čekala jsem na tu, co mě sbalí… a potkala jsem blondýnu…no, ale zase to nějak nevyšlo…no
Naše ikony VII. – Zakázané ovce kapitalismu (Tomáš Koloc)
Když jsem byl malý (v 70. a 80. letech minulého století) pracovala moje babička v podniku zahraničního obchodu Chemapol. Měla tam na starosti obchod s léčivými rostlinami, a korespondovala s celým světem, což pro mě znamenalo, že měla po celý rok plno cizokrajných poštovních známek a každé Vánoce spoustu firemních propisek, diářů a upomínkových předmětů, které u nás nebyly k vidění. Celý článek →
Půlnoční pohádka o mezigenerační solidaritě
Rok 1972, podkrovní pokojík náctileté dívky v jedné podhorské vsi na severu Čech. Zeď u okna – plakát Václava Neckáře v roláku a zvonáčích. Stěna nad postelí – Václav Neckář s vlasy po ramena. Vedle dveří – obal desky Václava Neckáře s nápisem Supraphon a 12 Kčs. Z páskového magnetofonu se line: „Rozhod´ jsem se léčit lásku lééééékořicí…“
Rok 1995, pokoj náctileté dívky na panelákovém sídlišti v Mostě. Zdi plakátůprosté, ale na stole kazety Priessnitz, ve stojanu kazety Priessnitz, na rtech texty Priessnitz, v srdci Priessnitz a kazeťák uhrančivě omílá: „Dotkni, dotkni se mě, jenom dotkni…“ Celý článek →
Naše ikony VI. – Americký filmový avatar (Tomáš Koloc)
Příslušníci starších generací, než byla ta naše, ve svých vzpomínkách často uvádějí, že za jejich dětských let běžely v kinech sovětské filmy. Já si pamatuji, že jediný sovětský film, který jsem v dětství viděl, byl známý cirkusový film Pruhovaná plavba – a ten jsem viděl v televizi. Zato si ze svého dětství, kdy USA byl náš největší nepřítel pamatuju na spoustu amerických filmů. Celý článek →
Naše ikony V. – Ikony, které mám přečtené (Tomáš Koloc)
Když mi bylo 12 let, nakreslil jsem si na tvrdý papír fixkou portréty svých ikon a přibil jsem si je ke zdi nad postel. Možná jsem měl potřebu, aby mě někdo chránil.
Byly to velice různorodé ikony: Karel Havlíček Borovský, Voskovec a Werich, Vlasta Burian a Zdeněk Svěrák. Teprve později jsem zjistil, co mají společného. Celý článek →
Co frčelo, když jsme se narodili
Narazila jsem na zajímavou stránku a tak tumáte tip na nedělní kratochvíli: na stránce http://everyhit.com/dates/ si můžete vyhledat, kdo kraloval britské hitparádě v době vašeho narození. V den, kdy po ránu mojí mámě porodník vlažně doporučil „tlačte, matko, leze černá hlava“, byla singlem č.1 pecka pecek „Another Brick In The Wall“ od Floydů a z alb se nejvíc prodával druhý díl bestofky od Abby. Krom toho jsem se dozvěděla, že se ve stejný den jako já narodili takoví velikáni jako trinidadský fešák Haddaway, který neví, co je to láska, anebo jakýsi Alex McLean z Backstreet Boys, což – jak jsem vygooglila – je ten na první pohled nejdrsnější z uvzdychaných chlapců, který si ovšem evidentně líčí oči a má dlouhé načerno nalakované nehty. Ale aby to snad nevypadalo, že jsem spatřila světlo světa v nějaký zakletý den: narozeniny sdílím taky s Joan Baez, Jimmy Pagem z Led Zeppelin, Philem Hartnollem z Orbital anebo nedávno zesnulým otcem elektrické kytary Lesem Paulem. A mimochodem – ty narozeniny máme my všichni zrovna zítra, takže nezbývá než zvolat: HAPPY BIRTHDAY TO US!
Generační ikony a sociální média
Je generační ikona mýtus? Může se generační ikonou stát někdo z vašich známých? Je populární osoba to samé, co ikona? Proč mohou být sociální sítě ve vytváření generačních ikon kontraproduktivní?
Před nějakým časem jsem na něčí zdi narazila na tento obrázek. Interpretovat se dá různě. Mě osobně jako první napadla myšlenka, do jaké míry můžou sociální sítě, jako FB nebo Twitter, fungovat jako platforma pro utváření současných generačních ikon. Shodou okolností jsem v té době suplovala kurz na jedné vysoké škole v Praze. Nedalo mi to a obrázek jsem ukázala studentům ve třídě. Většina z nich měla účty na FB, někteří na Twitteru nebo LinkedInu. Důvody, proč je mají shrnuli do tří slov: networking, informace, zábava. A přesvědčení, že obsah nejen pasivně konzumují, ale také vytvářejí. Celý článek →
Céčka s prošlou expirací/ cca 30 let
Freddie Mercury? Ano! David Bowie? Jasně! Michael Jackson? Jak by ne! A co třeba Chris Martin? Jo, Chris taky! A co takový Vladimír Štancl?..tak tady pozor, dámy a pánové, právě jsme se ocitli na velice tenkém a kýčem zkaleném ledu. Ten zcela určitě NE! Celý článek →
Naše ikony IV. – Frankofil a 60. léta (Tomáš Koloc)
Scenáristka Lucie Konášová mi minule na mu otázku po jejích generačních ikonách odpověděla, že ona v době svého dospívání nic takového neznala. Když to uvážím, ani já jsem nikdy neměl ani mainstreamové ikony. Možná to bylo dáno i odlišností mých rodičů od rodičů mých kamarádů ve středočeské vesnici, kde jsme s mou sestrou vyrůstali. Celý článek →